(Zapomněli)

 

Konečně zase doma
po měsících v hotelích
a všechno, co mám s sebou,
je mé rozbolavělé tělo
a prázdná láhev.
Zpívala jsem své písně v parcích
a občas i po nocích v hospůdkách,
tak jako každý rok
od dob, kdy mé jméno bylo pojmem,
ale to už zapomněli.

Zapomněli,
že mi posílali rudé růže.
Zapomněli,
že mě nikdy nechtěli nechat odejít.
Zapomněli,
že na mě zapomněli pro někoho jiného.
Ale teď uvidí,
že je mám stejně ráda
a že jsem nezapomněla.

Dříve za mnou přicházeli
s perem a blokem v ruce.
Dali mi pocit vlastní důležitosti.
Ale teď už jsou ty časy pryč.
Jména na plakátech
a na obalech desek se změnila,
a za čas zapomněli, o koho jde,
i podobu těch, kdo zpívali.

Zapomněli…

Konečně zase doma!
Jsem trochu unavená a zklamaná, ale…
dokud budu moci, co budu živa,
budu jezdit na tohle turné
a zpívat své písně v parku
pro obecenstvo u vchodu -
nádherné chvíle!
Ale potom samozřejmě odešli,
jakmile jsme začali hrát na pódiu.

Zapomněli…