(Zvoňte, mé zvonky)

 

Zvoňte, mé zvonky,
tam, kde bije mé srdce,
v temné hlubině studny mého nitra,
odkud vyvěrá pramínek.
Letí jako vlaštovka nad letní loukou
až k širému obzoru,
letí tak ladně.
Vyzpívejte mé štěstí, vyzpívejte mou touhu,
vyzpívejte mou bezeslovnou ztrátu
a můj tichý smutek.
A až poroste můj neklid,
v čase bez radosti,
tak zazvoňte, zazvoňte, mé zvonky,
a přineste mi do duše klid.

Zvoňte mi, mé zvonky,
ke hře a k tanci
v pozdní letní noci.
Zapalte oheň,
ať se rozhoří, než noc uletí,
nechte ho hřát
až do svítání
jako ozvěnu dětského snu
o lásce, která zemřela
před dávnými, dávnými časy.
Jen vaše zvonění žije a zůstává
v mé písni.
Tak zvoňte, zvoňte mé zvonky,
zpívejte o tom, co bývávalo.

Zvoňte, mé zvonky,
stříbrným a čistým hlasem
jako podvečerní hvězdy,
tak záhadně a nádherně.
Zvoňte, mé zvonky,
tam, kde bije mé srdce,
v temné hlubině studny mého nitra,
odkud vyvěrá pramínek.
Vyzpívejte mé štěstí, vyzpívejte mou touhu,
vyzpívejte mou bezeslovnou ztrátu
a můj tichý smutek.
A až poroste můj neklid,
v čase bez radosti,
tak zazvoňte, zazvoňte, mé zvonky
a přineste mi do duše klid.