Z archivu: Vyznání pana Jaromíra Tůmy

Autorem dalšího archivního textu, převzatého z třetího vydání časopisu "The ABBA Wonder", je hudební kritik a publicista, pan Jaromír Tůma.

---

Ve světě populární hudby způsobila skupina ABBA rozruch jako dobře načasovaná bomba. Možná vám to zní trochu nadneseně, ale uvědomte si, že před dvěma lety o této sympatické švédské čtveřici věděla jen hrstka odborníků, zato dnes...?

Švédská populární hudba šedesátých let — to byl obraz bídy a utrpení. Kdo měl jen trochu talent a jméno, odešel zpívat do NSR, aby si naplnil peněženku, a doma vládly anglické skupiny v čele s Beatles. Kdo jim chtěl konkurovat, musel se přizpůsobit. Souboru Hep Stars (Šťastné hvězdy) se to podařilo nejlépe. Zpíval anglicky v módnim stylu, ale občas překvapil zajímavou vlastní skladbou, a tu zpravidla napsal klavírista Benny Andersson. Jinou cestou šli Hootenanny Singers — zpívali písně často ovlivněné skandinávským folklórem. Měli to tedy o něco těžší a „šťastnými hvězdami" se nestali. A v jejich středu byl i kytarista Bjorn Ulvaeus. Sólové zpěvačky Annifrid Lingstadovou (která není Švédka, ale Norka) a Agnethu Faltskogovou potkal největší úspěch mimo mikrofon — našly si své životní partnery: Frida snoubence Bennyho a Agnetha, která si nechává říkat také Anna, manžela Bjorna (pro zajímavost: 4. prosince 1977 se jim narodil syn). Skupina byla na světě. V docela skromných domcích na stockholmském předměstí Vallentuna pak začaly vznikat první písničky, které muži psali a dívky zpívaly.

V roce 1973 měla skupina se složitým jménem Bjorn, Benny, Anna a Frida první mezinárodní odezvu na písně "Zavolej" a "Nina, hezká balerina". To rozhodlo o jejich vyslání na Vekou cenu Eurovize, písničkovou soutěž, která se následujícího jara konala v britském Brightonu. Připravili se dobře. Pozměnili si název na jednoduché ABBA, nastudovali veselou písničku, a protože v ní zpívali zrovna o Waterloo, navlékl si dirigent Napoleonskou uniformu. Melodická a zvuková svěžest zapůsobila a vítězné Waterloo se začalo hrát a zpívat i u nás.

Řeklo by se, že vítězství v této soutěži byl rozhodující mezník jejich kariéry. Pak už mělo jít všechno jak po másle. Nebyla to však pravda. Pomatujete si snad kdo vyhrál Velkou cenu Eurovize o rok později, či dříve ? Ne ? Jen skupina jako je ABBA, skupina, která tvrdě pracovala a která se snažila, aby každá jejich nová píseň se lišila od předchozích, aby měla kontrastní náladu, hezkou melodii, ale i muzikální nápad a perfektní podání, se mohla trvale udržet v našem podvědomí. Dnes o ní můžeme bez přehánění hovořit jako o současné nejoblíbenější skupině Evropy, i když jsou samozřejmě státy, kde jí fandí přece jen méně, než třeba u nás.

ABBA, to nejsou jen písničkové hity jako "Honey, honey", "S.O.S", "Mamma mia", "Fernando", "Dancing queen" a další. Je to i příjemné vystupování dvou párů, partnerů, kteří se mají rádi, ale i krása a ohebnost dvou dívčích hlasů, nápadné, ale nepřemrštěné oblékání, dobře natočené videoklipy a televizní pořady - zkrátka profesionální práce. A také stoupající náročnost k sobě i k posluchačům. Například poslední píseň "Jméno hry" je v porovnání s prvními skladbami mnohem komplikovanější - a přece má úspěch.

Ozývají se ovšem také kritické hlasy, že skupina produkuje hudbu příliš nenáročnou, jednoduchou a líbivou, ale srovnáme-li jejich tvorbu s prací ostatních "komerčních" skupin, je na tom ABBA patrně ještě nejlépe. Milióny prodaných desek po celém světě, nabité koncertní sály, stovky tisíc fanoušků. A za zářivými úsměvy ABBY se také skrývá hodné práce jejích členů, z nichž žádný sám o sobě sice nijak výrazně nevyniká, ale v tomto "rodinném" seskupení znamená nepostradatelné písmeno v krátkém, ale výstižném názvu skupiny.

Jaromír Tůma