(Když mě vezmeš do náručí)

 

Nic nebylo takové, jako dřív,
když jsi za sebou prásknul dveřmi,
a já té noci plakala tak dlouho,
dokud jsem z toho neusnula.
Bylo to trpké a tak těžké pochopit,
že víno naší lásky se změnilo ve vodu.
A tehdy jsem si řekla: „Už nikdy víc
se nenechám ovládnout svými pocity.“

Ale když mě vezmeš do náručí,
když něžně šeptáš mé jméno,
je mi současně horko a zima.
Ptáci mi zpívají pokaždé, když na tebe myslím,
a představ si, že to zní, jako by zpívali píseň o lásce.
A když mě vezmeš do náručí,
když něžně šeptáš mé jméno,
dokážu zase věřit v lásku,
chci zapomenout ta příkrá slova
a chci znovu milovat.

Byla jsem na sebe hrdá, když jsi odešel –
ani jsem se na tebe nepodívala.
A neřekla jsem, co cítím,
ale uvnitř mě zaplavil chlad
a všude bylo ticho.
Nechápala jsem, co se stalo
a řekla jsem si: „Už nikdy víc
se nenechám ovládnout svými pocity.“

Ale když mě vezmeš do náručí…