ABBA v Nöjesmaskinen 19.11.1982

Autor: Michal <(at)>, Téma: Lidé, Vydáno dne: 09. 12. 2006

Poslední vystoupení Abby ve švédské televizi, jeden z posledních rozhovorů, které skupina poskytla.

Sven Mellander: Jste tu dnes večer proto, že slavíte desáté výročí.
 
Stina Dabrowski: Neslavili jste desáté výročí loni?
 
Björn: Ano, ale nemyslím, že to bylo správně. Ale ostatní o tom možná smýšlí jinak.

SM: Proč?

Bj: Ring Ring je vlastně naše první píseň – tehdy jsme se rozhodli pracovat společně. A s Bennym jsme tuhle píseň začali psát před deseti lety.
 
Benny: Na druhou stranu náš první singl People Need Love vyšel dříve. Už jsme spolupracovali jako Festfolket a dělali jsme kabaretní vystoupení v restauracích apod.
 
SM: A svůj singl jste vydali v USA jako…

Frida: …Björn & Benny & Svenska Flicka (Björn & Benny & švédská dívka)
 
Bj: To bylo v Japonsku…
 
SM: Ale se jménem ABBA jste poprvé přišli s písní Ring Ring…
 
F: Vážně?
 
Be: Jméno ABBA se poprvé objevilo s písní Waterloo v roce 1974.
 
F: Ano, to je pravda.
 
Be: Pracujeme společně už 11, vlastně skoro 12 let.
 
F: Mohlo by to být desáté, jedenácté nebo dvanácté výročí.
 
Bj: Je pochopitelné, že je někdo zmatený.
 
Be: Stejně jsme ještě nic neslavili.
 
SM: Nejvyšší čas, abyste začali.
 
SD: Tak, můžeme se teď ohlédnout za posledními deseti lety? Pusťte nám klip, ať vidíme, jak jste vypadali před deseti lety.
 
Be: Stejně jako dnes.
 
(klip Waterloo z Eurovize 1974)
 
Agnetha: Ooooh…
 
SM: Proč jsi řekla „oooh“, Agnetho?
 
F: To jsem tam měla paruku?
 
(klip Mamma Mia z pořadu Made In Sweden For Export 1975)
 
Be: To je jeden z našich prvních videoklipů.
 
F: Natočili jsme čtyři klipy…
 
SM: Jaký je to pocit, vidět tyhle videoklipy?
 
A: Je to pocit jako o 7 let později.
 
(videoklip Dancing Queen 1976)
 
F: To musí být z Austrálie?
 
Be: Ne, to je ve Stockholmu – Alexandra Disco.
 
F: Ach ano, máš pravdu.
 
Be: V tomhle klipu mi to víc slušelo.
 
(klip Chiquitita z ABBA In Concert 1979)
 
Be: To je z našeho posledního turné.
 
SM: Když posloucháte tyhle písně, říkáte si: „Á, to je tahle a tahle a všechno to jsou hity“…?
 
Be: Nahráli jsme docela dost písní, které jsou pořád dobré.
 
SM: Umíte ještě texty?
 
A: Ano, hned se mi vybavují.
 
Bj: Nepamatuju si většinu z nich…
 
F: Když začnete zpívat, prostě jen pořád pokračujete a slova přicházejí automaticky.
 
Bj: Pořád ta samá slova dokola… (směje se)
 
SM: Která píseň Abby je nejlepší?
 
Be: To je těžké říct…
 
A: Každý z nás má rád jiné písně…
 
Be: Musíme nějaké vybrat?
 
SM: Prosím, zkuste to.
 
A: Moje oblíbená je The Winner Takes It All.
 
Be: Nemůžu vybrat jen jednu, ale souhlasím, že The Winner Takes It All je hodně dobrá.
 
SD: Během těch let s Abbou se muselo stát spoustu bláznivých věcí… Frido?
 
F: No, pamatuju si jednu hloupou příhodu, která se stala na turné – v kterém roce to bylo?…
 
Bj: 1977
 
F: Ano, 1977. Během koncertu jsme hráli minimuzikál, který trval asi 20 minut. Agnetha a já jsme střídaly kostýmy a měly jsme blond paruky. Když jsme se převlékaly, bylo to samozřejmě v hrozném chvatu. Před nasazením paruky jsme si musely stáhnout vlasy punčochou a pak upevnit paruku jehlami, aby seděla pevně na hlavě. Byl to ale takový fofr, že jsem to nestihla. Takže pak jsme měly takový rockovější výstup, tančily jsme a házely hlavami a… moje paruka přistála na podlaze. Pro obecenstvo to nebyl moc pěkný pohled vidět mě bez vlasů, s punčochou na hlavě. Tak jsem se rychle snažila nasadit paruku zpátky, ale v tom spěchu jsem si ji nasadila obráceně… (směje se)
 
SM: Bylo vůbec možné po takové příhodě pokračovat?
 
Bj: Museli jsme, ale smáli jsme se.
 
Be: Snažili jsme se tímhle muzikálem vytvořit zvláštní atmosféru, ale po tomhle to bylo zhola nemožné.
 
SM: OK. Tak teď zas něco z jiného soudku. Frida letos natočila sólové album a chlapci plánují muzikál. Řekněte nám o tom něco.
 
Be: Mluvili jsme o tom už mnoho let.
 
Bj: Jeden novinář mi před pár dny řekl: „Našel jsem článek z roku 1970, v kterém říkáte, že chcete napsat muzikál…“ Ale teď je to doopravdy. Jsme v kontaktu s Timem Ricem. Třikrát jsme se s ním setkali.
 
SM: Nemáte z takového velkého projektu strach?
 
Be: Ne, vůbec. Myslím, že my tři to zvládneme.
 
SM: Jak dlouho může trvat napsání muzikálu?
 
Bj: To nevíme. Je velmi těžké to odhadnout. Může nás nakopnout inspirace a půjde to rychle. Ale taky nám to může trvat velmi dlouho.
 
Be: Udělat album Abby nám zabere rok (včetně prázdnin a dalších věcí). Tohle bude dvojalbum, takže spousta práce…
 
SM: Ale máme tu ještě něco, co je „horké“ právě teď. Benny, pustil bys video?
 
(videoklip The Day Before You Came)
 
SM: Nemáte rádi tradiční nudné otázky, které jste dostali už tisíckrát. Takže bych vám rád dal jednu takovou. Kdy ABBA skončí? (všichni se smějí, ale nikdo neodpoví)
 
Bj: No, na to se nás všichni pořád ptají.
 
SD: Dobře, jaká je nejhloupější otázka, kterou jste kdy dostali?
 
Be: Bylo to na MIDEM (Marché international de l'édition musicale – Světový hudební veletrh - pozn. překl.) v Cannes před pár lety. Dostali jsme dvě hloupé otázky po sobě. První byla: „Máte rádi hudbu, ano – ne?“ (směje se). A druhá: „Jak uděláte hit?“
 
F: Začala jsem se smát a musela jsem odejít.
 
Bj: Rozčílilo tě to.
 
F: Ano, taky mě to rozčílilo.
 
SD: Vaše sny se pravděpodobně splnily. Jste bohatí a slavní a velmi úspěšní. Ale je ještě něco, o čem sníte?
 
Bj: No, já nevím.
 
Be: Mám ještě spoustu ambicí. Ale nevím, jestli mám sny.
 
Bj: Určitě, člověk chce dělat svou práci lépe a lépe. Samozřejmě sníme o úspěchu.
 
F: Ty možná ne (k Bennymu). Ty jsi byl úspěšný úplně od začátku s Hep Stars.
 
SM: A co materiální sny?
 
A: Hmm, jaképak sny? Když se podívám zpátky na těch našich deset let, stěží v nich nacházím nějaké kouzlo. Byla to celou dobu zatraceně těžká dřina.
 
F: Jistě, když máte peníze, můžete si koupit co chcete, ale musíte se s tím naučit žít.  Pak si uvědomíte, že jsou důležitější věci než peníze. Začnete přemýšlet „kdo jsem a co chci?“ Přemýšlíte o své práci, chcete být lepší a lepší a to je to nejdůležitější.
 
Bj: Nejlepší věc, kterou znám, je hudba. Ta je nejdůležitější. Dokážu žít bez limuzín ale ne bez hudby, protože je to pro mě pořád obrovská radost. Štěstí se může skládat z malých věcí, jako je třeba chvíle strávená společně s dětmi a tak dále.
 
A: Jak stárnete, nejdůležitějším se pro vás stává to, že vy a vaše děti jste zdraví, že máte kolem sebe přírodu a čerstvý vzduch, který můžete dýchat.
 
SM: Nebylo to jen 10 let s Abbou, ale taky jste o 10 let starší…
 
A: Člověk není šťastnější, že žije v dvakrát tak velkém bytě.
 
Be: …ani, že stárne…
 
A: Ne, to vůbec… ale že se stává moudřejší. A má víc harmonie…
 
F: To si nemyslím. Jednou jsi dole, jednou nahoře… Ale člověk začne přemýšlet o svém životě jiným způsobem.
 
A: To je ale stejné pro všechny lidi, nejen pro nás, kdo jsme úspěšní.
 
Be: Víš to určitě?
 
SD: Ale vy se stejně vymykáte. V jednom rozhovoru se vás ptali, jaké to je pracovat s Abbou. Björn řekl, že to je úžasné, protože nemusíte při práci dělat kompromisy. Agnetha a Frida řekly, že pracovat s Abbou je úžasné, protože se při tom hodně naučily.
 
Bj: Myslím, že teď mluvíme o dvou odlišných věcech. Tím myslím, že když jsem hrál s Hootenanny Singers, musel jsem dělat kompromisy v jednom kuse. Nemohli jsme odehrát celý koncert jeden večer, protože nebylo dost času, a nemohli jsme po hudební stránce dělat, co jsme chtěli z nějakých důvodů atd. atd.
 
F: No, já to vidím jinak. Já a Agnetha, když jsme přišly do studia jako zpěvačky, jsme musely dělat kompromisy, když jsme zpívaly písně Bennyho a Björna, protože oni jako skladatelé měli od začátku jasnou představu o dané písni. Takže i když by člověk chtěl možná dělat něco víc z pozice zpěváka, prostě nemohl a musel ustoupit.
 
A: Na druhou stranu jsme mohli těm písním dát něco, na co Björn s Bennym nepomysleli.
 
Bj: Rozhodně.
 
SD: Nemá to nic dělat s tím, že jste ženy?
 
A: Rozhodně ne. Ne v tomto případě.
 
Be: Ani trochu. Samozřejmě máme jasnou představu o tom, co chceme vytvořit. Björn a já začínáme pracovat s písní dlouho předtím, než děvčata přijdou do studia, takže je docela přirozené, že to funguje tímhle způsobem.
 
F: Kluci přesně vědí, jak chtějí, abychom danou píseň zazpívaly.
 
SD: Přesto, muži a ženy jsou odlišní. Po rozvodu ženám trvá 7 let, než se znovu vdají, ale mužům jen jeden rok, než se ožení.
 
Bj: To je pravda?
 
F: Myslím, že muži mají strach být sami.
 
Be: Já myslím, že není dost dobrých mužů…
 
A: Souhlasím, muži se bojí žít sami.
 
Bj: Já byl sám jen jeden týden… to byl strašný týden!
 
SM: Teď nám můžete trochu zazpívat…
 
A: Ano, to uděláme!
 
(zpívají živě Thank You For The Music)
 
SM: Zazpíváte nám ještě jednu píseň – Under Attack – ale předtím se budete ještě muset utkat s naším otázkovým robotem.. Benny
 
Otázka pro Bennyho: Máš nějaké komplexy?
 
Be: Björn má, mohl by o tom promluvit…
 
SM: Ty nemáš žádné?
 
Be: Myslím, že ne. Možná nějaké obchodní problémy… ne, nevím.
 
SM: Dobrá. Teď Björn.
 
Otázka pro Björna: Kým jsi chtěl být jako malé dítě?
 
F: Ty’s byl někdy malé dítě?
 
Bj: Ano. Předpokládám, že jsem chtěl být od raného dětství popovou hvězdou. Pravděpodobně jsem snil i o tom, že budu strojvedoucím nebo něčím takovým. Stačí to?
 
SM: Stačí. Takže Agnetha…
 
A: To bude určitě hrozně těžké.
 
SM: Tady nemáme těžké otázky.
 
Otázka pro Agnethu: Koho nejvíc obdivujete?
 
A: Teď? (přemýšlí, Frida ukazuje na sebe, ale Agnetha předstírá, že to nevidí). Sebe!
 
F: To je typická Agnetha! (směje se)
 
Otázka pro Fridu: Které vynálezy znamenají pro člověka nejvíc?
 
F: Telefon, rádio, letadla, televize, kuchyňské přístroje…
 
SM: To stačí, díky.
(ABBA zpívá Under Attack z playbacku)