(Jakoby nic)
Do toho dne
byl můj život řekou,
která sleduje svůj bezpečný, předurčený kurz.
Najednou však nečekaně vybočila
s nesmlouvavou silou.
Mé pevnosti padly příliš snadno,
vzpomínám si, jak mě uváděl do rozpaků -
visela jsem na každém jeho úsměvu,
žasla nad jeho elegancí.
Jakoby nic
vešel do mého domu drze jako kočka.
Byl pohledný a vtipný
a vzal mi srdce.
Jakoby nic
v mém bytě našel dočasný domov,
říkal nevinné lži,
sypal mi do očí písek
Ale i já jsem ho klamala -
věděla jsem, že jednoho dne odejde.
Jakoby nic -
jako by se jen zastavil na kus řeči,
ale odhalil má tajemství,
nenechal kámen na kameni.
A znovu
řeka pomalu plyne
a sleduje svůj bezpečný jednotvárný kurz.
Slzy už oschly,
stala se z toho příjemná změna,
na niž vzpomínám bez výčitek.
Ale občas přemítám, kde je mu konec,
a musím přiznat,
že měl něco, co mi chybí.
Tuším, že to byl tulák -
jediný, kterého jsem poznala.
Jakoby nic…