Překlad z muzikálu Kristina Från Duvemåla (1996)
(Pojďte všichni ke mně)
(Tuto zimu Karl Oskar mluví jen o Americe)
Kristina:
Amerika…
Tam bych nikdy nerozuměla ani slovu z toho, co říkají.
Bloudila bych jako cizinec, ztracená.
Pomyslel’s někdy na to, jak zoufalý může být život o samotě?
A pomyslel’s na to, že když se člověk odstěhuje tak daleko do světa,
že už se nikdy nemůže vrátit domů, že už nikdy
neuvidí rodiče, příbuzné, přátele… člověk všechno naráz ztratí.
Karl Oskar:
Donekonečna se táhnou obilná pole – viděl jsem to na obrázku.
Kristina:
Jistě, může se stát, že hladovíme jako tuhle zimu,
ale příští rok bude určitě lepší – pak se dosyta najíme.
A mezitím si určitě nějak poradíme.
Kristina a rodiče:
A pomyslel’s na to, že když se člověk odstěhuje tak daleko do světa,
že už se nemůže nikdy vrátit domů?
Karl Oskar:
Donekonečna…
Kristina:
Že už nikdy neuvidí rodiče, příbuzné, přátele…
člověk tak všechno naráz ztratí.
(Anna se přejí kaše. Ta v jejím malém bříšku nabobtnala. Po zimním hladovění byla pro ni kaše moc silné jídlo. Brzy ráno v bolestech umírá.)
pohřební hosté:
Pojďte všichni ke mně,
všichni, kdo hladovíte,
všichni, kdo mrznete,
pojďte ke mně.
Nasytím vás,
obléknu vás,
osvěžím vás.
Pojďte všichni ke mně.
Z druhé strany oceánu
přichází výzva:
Máme půdu, která vám chybí,
a vy máte lidi, které potřebujeme.
Tady je útočiště pro všechny.
Pojďte všichni ke mně,
všichni, kdo hladovíte,
všichni, kdo mrznete,
pojďte ke mně.
Jednotlivé kapky
utvoří potok,
potopa je mocná.
Soused sousedu velí,
povel se šíří kraji a hrabstvími –
semínko, které vzklíčilo v lidských duších
a roste tam.