Dva koncerty anglické verze muzikálu Kristina Från Duvemåla se nezadržitelně blíží. Představitelka jedné z hlavních rolí, kanadská zpěvačka Louise Pitre, promluvila o své účasti v této jedinečné produkci v rozhovoru pro Playbill. Překlad části interview, týkající se právě účinkování v Kristině si můžete přečíst v následujícím článku.
Jak jste se dostala ke koncertům Kristiny?
No, byla jsem už mezi dveřmi na cestě ven z mého bytu v Torontu, když jsem si pomyslela: „Ještě rychle zkontroluju e-mail, než odejdu.“ A tam vyskočila zpráva od Bennyho Anderssona. Předmět byl „Práce?“ (směje se). A tak jsem se k tomu dostala. Napsal: „Zavolej mi, potřebuju s tebou mluvit.“
Zavolala jsem mu do jeho venkovského sídla ve Švédsku a mluvili jsme o tomhle projektu. Přešel ke klavíru a přehrával mi některé písničky, které jsem měla zpívat, aby se ujistil, že sedí tónina. A já mu řekla: „Víš, já vlastně mám nahrávku Kristiny.“
Tehdy v roce 2000, když jsme poprvé zkoušeli v Torontu Mamma Mia!, Benny si nás přišel poslechnout a byl tak spokojený, že nám všem dal trojcédéčko s Kristinou. Takže jsem ji měla a je úplně jedno, že je ve švédštině.
Mohla jsem si tak porovnat tóniny a taky jsem to udělala. Celé jsem si to poslechla, zavolala mu zpátky a řekla: „To si piš! Beru to!“ Takže je to opravdu vzrušující.
Hrajete dvě role?
Hraju Ulriku, ale taky mám na starosti úlohu vypravěče.
Řekněte mi něco o postavě Ulriky, protože příběh tak dobře neznám.
Víte co? Taky jsem ten příběh zas tak neznala, protože booklet je celý ve švédštině. Ulrika je jedna ze švédských přistěhovalců, kteří přicházejí do Ameriky. Jsou to první přistěhovalci, kteří sem přijdou. Je to bývalá obecní děvka. Co na to říkáte? (směje se) Takže je trochu obhroublá a svolná a s Kristinou se navzájem hodně nemají rády, což se později změní.
Jaké jsou písně, které zpíváte?
Zpívám úžasnou píseň nazvanou „Never“
(Nikdy – původně Aldrig, pozn. red.), v níž Ulrika odhalí část svého životního příběhu a doufá, že totéž nepotká i její dceru. Chce, aby její dcera měla lepší života, než ona. O tom v zásadě ta píseň je. Je to skutečně pěkná skladba. Některé hudební party mají opravdu švédský folkový nádech a to je fakt nádhera. V mnoha ohledech se Kristina podobá Chess. Je to stejný typ hudby a proto je to tak úžasné, protože Chess je po hudební stránce nejlepší muzikál všech dob!
Je to skvělá partitura.
Můj Bože, to je. Zpívám nádherný duet s Kristinou, to je v době, kdy jsme se přestaly nenávidět. Jmenuje se „A Miracle of God“
(Zázrak Boží – původně Ett Herrans Underverk, pozn. red.) a je to překrásný duet pro dvě ženy. A pak je tam i pár dalších kousků. Zpívám i píseň nazvanou „Lice“
(Vši – původně Löss, pozn. red.)
Myslíte si, že Bennyho a Björnova hudba dobře sedí vašemu hlasu? Myslíte, že píší dobře pro váš rozsah?
Ano, jednoznačně. Vím, že si mě každý spojuje s Mamma Mia! a abych byla upřímná, pop není to, co obvykle zpívám. Takže je legrační, že v New Yorku mě každý zná kvůli Dancing Queen. Je to zvláštní, protože obvykle zpívám spíš věci jako je Kristina. V popu jsem sice „doma“, ale není to věc, kterou bych běžně dělala. Tohle je spíš ve stylu Chess, což je má parketa.
Jak jsou rozplánované zkoušky?
Začínáme 11. září a koncerty jsou 23. a 24. Je to rychlé, ale řekla jsem jim: „Pošlete mi tu hudbu hned,“ takže jsem si to už mnohokrát prošla. Chci se s tím jen dokonale seznámit, než začnu. Nemyslím, že budeme všichni pořád zpívat zpaměti. Je to koncertní verze a je to opravdu rozsáhlé dílo. Přesto se budu snažit zpívat zpaměti jak jen to půjde – myslím, že člověk zpívá líp, když se přitom nedívá do papírů. Takže jsem v Torontu a zpívám z plných plic a učím se tuhle partituru a současně i Toxic Avenger (Toxický mstitel – muzikál, v němž bude L. Pitre hrát, pozn. red). Není to legrační?
Vystupovala jste někdy předtím v Carnegie Hall?
Ne.
Co to pro vás znamená?
Je to jako… páni! Je to Mekka. Skoro jako Broadway… a kdo ví, jestli to nakonec není dokonce víc než Broadway, abych byla upřímná. Myslím, že je to jeden z mých hlavních snů – vždycky myslím na „Judy Garland živě v Carnegie Hall.“ To je pro mě elementární záležitost. Takže ano, znamená to pro mě hodně, že tam můžu vystoupit. A upřímně, stejnou měrou se na tom podílí i to, že můžu zpívat tenhle druh hudby od Bennyho a Björna. Nepopový materiál je v Carnegie Hall skutečně vzrušující a k tomu Gemignani na pódiu. To je prostě něco. Je to fantazie!
O moc lepší už to být nemůže, že?
Ne, to tedy ne.
Zmínila jste muzikál Toxic Avenger. Jak jste se k němu dostala? Už jste ho viděla?
Ne, ještě jsem ho neviděla. Četla jsem v New York Times opravdu pěkný článek o Nancy Opel. Mluvili o téhle show, ale to už je docela dávno. Lidé ze společnosti Dancap Productions, která tady muzikál uvede, mi prostě zavolali a nabídli mi roli. Kývla jsem na to, přestože to není právě představení, které bych obvykle dělala. Není to typ představení, o kterém bych si řekla „u toho musím být“, ale režie se ujme John Rando a to je důvod, proč do toho jdu. Zbožňuju ho, myslím, že je skvělý, a chci s ním pracovat.
Už jste měla příležitost si projít partituru?
Ano. Pracuju současně na obou muzikálech zároveň, což je legrační, protože byste nenašli dvě více odlišná díla. Pohybuju se mezi oběma. Přezpívávám si všechno každý den, protože už jsem se všechno naučila. Takže si doslova vyzpívávám vnitřnosti – nejdřív s Kristinou, pak s Toxickým Mstitelem (směje se). Je to trochu divné.