(Bujná tráva)

 

Byla tu jen bujná tráva,
jen pastviny
pro srnce, jeleny a losy.
Teď tu roste pšenice,
kukuřice a brambory.
Dává nám všechnu možnou úrodu,
ta neobdělávaná země, kterou jsem zoral.
Dává nám dostatek jídla.
Udělal jsem správnou věc,
když jsem ji obdělal.

Stejná nota, jediný tón,
opuštěný zvuk sochoru o kámen na Korpamoenu
ve mně zní jako beznaděj.
Jistá pravda, kterou zná každý chudý sedlák –
kameny tam leží jako výsměch.

Karl Oskar a noví přistěhovalci:

Člověk se kamenů nikdy nezbaví.

 

A když jsem sklidil pár hubených stébel,
tady všechna půda čekala na svého pána,
ležela tu bez užitku.
Nedotčená, úrodná zem
už od dob stvoření.
Tak jednoho dne přišel muž,
který byl připraven ji využít.

 

Byla tu jen bujná tráva,
jen pastviny
pro srnce, jeleny a losy.

Teď tu roste pšenice,
kukuřice, žito a brambory,
všechna možná úroda.
Neobdělávaná země, kterou jsi zoral,
na níž jsi odhodlaně plahočil,
nám dává jídlo.

 

Viděl jsem své dědictví, svůj osud...
Posetý kameny a balvany
byl statek, který jsem zdědil.
Mého otce stály ty němé, šedé, kruté kameny
záda i nohy.
A tehdy jsem začal chápat...

 

...že nikdy nebude možné...

 

...ošatit a nakrmit nás a naše malé.
A tady všechna ta půda byla nedotčená,
v očekávání ležela ta hluboká zem, černá a úrodná.
Ležela tu tak od dob stvoření,
pak o mnoho let později v pozdním létě přišel muž
a začal ji obdělávat.

 

Byla tu jen bujná tráva,
teď jsou tu plodiny.

Určitě je to spravedlivé,
že dostanu odměnu za svou práci.
Vyklučil jsem pole
a vedl pluh.
A každý trám v našem domě
jsem porazil v lese.
Namáhat a plahočit se
každým dnem,
to je osadníkův osud.
A já jsem klučil a obdělával,
oral a sil a sklízel a mlátil
víc než jiní,
naložil jsem se svou půdou správně.
Udělal jsem, co jsem mohl.

 

Byla tu jen bujná tráva...