Frida: Djupa Andetag interview

Autor: Michal <(at)>, Téma: Lidé, Zdroj: foto: www.thorsven.net, Vydáno dne: 16. 11. 2011

Letos je tomu patnáct let, co Frida vydala zatím své poslední album Djupa Andetag. V dnešním článku si můžete přečíst překlad rozhovoru, který poskytla během propagace této desky švédské televizi.

Z velké části je to šťastné album. Přestože jste texty (kromě jednoho) nepsala sama, člověk má pocit, že jde o velmi osobní nahrávky. Jak je to možné?
 
To je tím, jak jsem říkala, že žádný text neprošel kolem mě jen tak jako mimochodem, ale každému jsem věnovala velkou pozornost. Na začátku byly takové, řekněme, zárodky, které mi Anders předložil na základě mých vlastních nápadů. Na nich jsme potom pracovali až do chvíle, kdy měly určitou atmosféru. Teprve pak napsal konečný text. Takže texty, které jsme nakonec použili, jsou Andersova slova, ovšem obsahují mnoho z mých vlastních pocitů a zážitků.
 
Vy sama jste napsala text pro píseň Kvinnor Som Springer, což je hold silným ženám. Jak se angažujete v ženských otázkách?
 
Moje angažovanost vychází ze skutečnosti, že já sama jsem silnou ženou. A byla jsem vychována silnou ženou – mou babičkou. Takže to mám v sobě už od dětství. Ale nejde mi jen o silné ženy, nechci, aby ten text tak vyzněl. Spíš je věnován ženám, které potřebují být silné. Myslím, že odráží to, co vám umožňuje vytěsnit z života věci, které člověka činí nešťastným, drží ho zpátky a nedovolují mu volně žít. A je to i o pudu sebezáchovy a o tom podívat se na sebe novýma očima – to jsem chtěla říct touto písní. Je to hold těm, kdo se ještě neodvážili, ale chtějí.
 
Zpíváte ve švédštině poprvé od Vašeho alba Frida Ensam z roku 1975. Proč?
 
To byla věc, o které jsme diskutovali s mými spolupracovníky – jak daleko chceme dosáhnout. A mezinárodní kariéry jsem si užila po mnoho let, po tak dlouhou dobu, a cítila jsem, že do toho nechci být znovu vtažena, což by se stalo, kdybych natočila něco v angličtině. Chtěla jsem dělat něco v menším měřítku. Ale ze všeho nejvíc jsem toužila zazpívat si zase ve své mateřštině, protože, jak jste řekl, naposled jsem to udělala před 21 lety, což je relativně dlouhá doba. A byl to úžasný pocit. Člověk se samozřejmě cítí víc doma ve svém vlastním jazyce než v cizím.
 
Jestli tomu dobře rozumím, v přípravě Vaší desky hrál velkou roli fax?
 
Ano, to byla téměř nezbytnost, protože Anders a já žijeme v jiných zemích. A jak už jsem řekla předtím, pracovali jsme velmi intenzivně na tom, aby texty byly pro mě tak dobré, jak to jen půjde, aby seděly ženě, kterou jsem dnes, se zkušenostmi, které mám. Dávali jsme si velmi záležet a proto hrál fax důležitou roli, ano.
 
Proč jste se po dvanácti letech rozhodla pro hudební comeback?
 
No, to nebyla zrovna záležitost nějakého rozhodnutí. Spíš šlo o to, že ve mně tahle touha sílila, možná ne celých dvanáct let, ale minimálně pár posledních roků. Touha po hudbě už byla příliš silná, chuť zpívat byla příliš silná, a proto jsem chtěla něco udělat.
 
Takže jste chtěla natočit album už dlouhou dobu, ale netroufala jste si?
 
Ne, to není otázka troufnutí si. Jsem docela statečné děvče. Spíš jde o to, že jsem měla na pořadu dne spoustu jiných věcí, které byly zajímavé, bavily mě a měly smysl. Takže nová deska nebyla předtím v popředí mého zájmu.
 
Nedávno Vám bylo padesát. Prožíváte své nejlepší období právě teď?
 
Každé období je dobré. Tím samozřejmě myslím, že nemůžu říct, že své nejlepší období prožívám právě teď, protože to klidně může nastat i za deset let. Ale v současné době žiju velmi dobrý život, to ano. V harmonii, štěstí a se šťastným člověkem.
 
Jste vegetariánka?
 
No, řekněme to takhle – nejím maso. Nejedla jsem ho víc jak 17 nebo 18 let. Mnoho let jsem byla vegetariánka, ale teď jsem začala trochu jíst ryby. Takže nemůžete říct, že jsem stoprocentní vegetarián, protože vegetariáni nejedí žádné masné výrobky, což ryba je. Ale je to i způsob života. Mám ráda svoji dietu, myslím, že mi dává všechno, co potřebuji a jsem i docela aktivní člověk v přírodě a věnuji se řadě sportů. Mám spoustu zájmů, které souvisejí s přírodou. Ráda chodím po horách, to je jedna z mých největších vášní. Takže by se dalo říct, že se udržuji ve formě způsobem, který mi jako člověku vyhovuje.
 
Které z ekologických témat je v současné době nejožehavější?
 
Nejdůležitější ekologická otázka není jen jedna. Je jich tolik, ale nejdůležitější je, myslím, to, že v ekologických otázkách neexistují trendy, ale lidé, společnosti a vlády pracují na dlouhodobých plánech, což znamená, že to musí být něco, co žije dál, rozvíjí se a zůstává a neskončí jen proto, že už to není populární. V tom vidím určité nebezpečí. Že lidé ztratí zájem, když už to není aktuální. A proto si myslím, že je důležité udržovat ekologická témata neustále v centru pozornosti, protože svět, v němž žijeme, je závislý na tom, jak my, lidé, se k němu chováme. Takže to není odpovědnost, od níž bychom mohli utéct, ale právě naopak každý se jí musí chopit jako člověk, firma, společnost, vláda a je velice důležité, abychom všichni na této věci pracovali společně. Takže jak jistě chápete, neexistuje jen jedna ekologická otázka, ale všechno je důležité a každý pracuje na tom, co je zásadní pro jeho oblast, a my, jako osobnosti, jsme toho všeho součástí a záleží na tom, jak žijeme v našich domácnostech, s přírodou, nebo abych tak řekla, blízko přírodě.
 
Máte ještě nějaké sny, které byste si ráda splnila?
 
Já takhle nesním, pokud neustálé přemýšlení nepovažujete za snění. Protože jsou věci, se kterými se pořád zaobírám ve svých myšlenkách. Jsou jisté záležitosti, o kterých stále přemýšlím, ale nejsou to sny typu „Ó, tohle bych ráda udělala, takže si stanovme cíl a pojďme na tom pracovat.“ Jsem, jak bych to jen řekla, takový člověk, který nechává pracovat čas.
 
Co Vám nejvíc chybí ze Švédska?
 
Nejvíc ze všeho se mi stýská po používání vlastní mateřštiny. Také mi chybí určité části Švédska, které jsou velmi krásné, a možná mi chybí i kultura, kterou dostanete i v jiných velkých městech, ale je docela pěkné přijet do Stockholmu a jít do divadla a podobně. Tam kde žiju teď – na vesnici ve Švýcarsku – si podobných věcí člověk moc neužije.
 
Ve Švýcarsku žijete ji mnoho let. Jaký vztah máte ke Švédsku?
 
Ano, mám teď ke Švédsku možná lepší vztah, než když jsem tam žila. Protože když tam člověk nežije, vidí Švédsko jinýma očima. Jak to, co se děje uvnitř, tak to, co je na povrchu. To je pozitivní a pro mě je to velká výhoda, že čas od času se můžu stáhnout a nemusím žít uprostřed toho všeho. Platí to i s touto deskou. Nemusím se tomu věnovat na plný úvazek a to je velká úleva.
 
I Váš vztah k hudbě skupiny ABBA se během let změnil. Jak?
 
Změna přišla, když jsme měli vybrat písně pro náš ABBA box (Thank You For The Music – pozn. red.), který vyšel po kompilacích ABBA Gold a More ABBA Gold. Museli jsme projít všechen materiál, aby všechno bylo správně, a tehdy jsem získala úplně nový pohled na hudbu ABBA, protože jsem pravděpodobně získala odstup. Dala jsem si od toho dlouhou přestávku a tak se pro mě naše práce, kterou jsme dělali tolik let, najednou stala něčím novým a já jsem měla pocit „Páni, tohle je fakt dobré“. Byla jsem opravdu hrdá na to, co jsme dokázali a ano, teď si s chutí naše písně poslechnu.
 
Je nějaká šance, že se dá ABBA zase dohromady?
 
Jak znám sebe a ostatní tři, myslím, že něco takového se nikdy nestane. Neumím si to představit... Kdybychom se někdy měli znovu sejít, myslím, že to nebude jako ABBA. Protože v průběhu těch let jsme měli tolik příležitostí se dát znovu dohromady, kdybychom to tak cítili.