Agnetha Fältskog pro New York Times 5.5.2013
Autor: Michal <(at)>, Téma: Lidé, Zdroj: www.nytimes.com, foto: muzyka.dziennik.pl, Vydáno dne: 02. 06. 2013V souvislosti s propagací svého nového alba poskytla Agnetha celou řadu rozhovorů. V dnešním článku si můžete přečíst překlad interview pro New York Times z 5. května.
Tančící královna upevňuje svou vládu
Diskotékové hity jako Waterloo, SOS nebo Gimme! Gimme! Gimme! (A Man After Midnight) jsou po více než třiceti letech od chvíle, kdy je ABBA nahrávala stejně všudypřítomné jako tehdy. Ale její členové nejsou zdaleka tak vidět. Obzvlášť o Agnetě Fältskog, zpěvačce, jejíž výrazný hlas pomáhal skupině ABBA vtisknout její bezstarostný skandinávský půvab, její posluchači neslyšeli téměř deset let.
Tento měsíc se však paní Fältskog (63) vrací se svým novým albem A – prvním albem s novými písněmi od roku 1987. Její písňová kolekce, která vychází 14. května, má typický abbovský zvuk, ale balady o ztroskotané lásce (i jedna diskotéková píseň) znějí desetiletími zkušeností, které za tu dobu nasbírala. V nedávném telefonickém rozhovoru ze Stockholmu madam Fältskog mluvila o svém návratu k hudbě a proč se fanoušci musejí smířit s tím, že se ABBA nikdy nevrátí. Tohle jsou úryvky z našeho povídání.
Všechno co znám o Švédsku jsem se dozvěděl z vašich písní a z románů Stiega Larssona. Co dalšího bych měl vědět?
A: Začneme s podnebím. Je příšerné. Pořád tu ještě máme sníh a zimu a čekáme na jaro. Už nám to opravdu dost leze na nervy.
Když téměř deset let nevydáte nové album, začnete si myslet, že možná už nikdy další nenatočíte?
A: Tohle album vůbec nebylo plánované. Když jsem vydala svou předchozí desku My Colouring Book (kolekce coververzí z roku 2004), myslela jsem si, že je možná moje poslední. Ale teď chápu, že člověk by nikdy neměl říkat nikdy. Když jsem slyšela první tři písně, cítila jsem, že tohle prostě musím udělat.
Měla jste obavy, že jste vyšla ze cviku?
A: Jsem čím dál tím starší a člověk nikdy neví, jak zní jeho hlas. Takže jsem klukům (jejímu produkčnímu týmu) řekla, že musíme velmi pozorně poslouchat. Kdyby zněl staře, nejdu do toho (směje se). Měla jsem pocit, že mám hrdlo trochu sešlé. Tak jsem si zaplatila pár hodin zpěvu a připomněla si práci s břišními svaly. Spíš šlo o způsob dýchání – čerpat sílu z břicha a nezatěžovat tolik krk. Když jsem se do toho dostala, šlo to mnohem líp.
Zpívala jste trochu během té přestávky?
A: Zpívám jen pro zábavu. Hraju na klavír se svými vnoučaty. A zpívám ve sprše (směje se). Ale nedělala jsem nic většího.
Několik písní z tohoto alba je o nevydařené lásce nebo o lidech, kteří se bojí milovat někoho víc, než on miluje je.
A: Ano, tak to bývá, ne? (směje se). V písních. Jsou tam i rychlejší skladby, ale já ráda zpívám balady. Když nahrávám, cítím se jako v bublině. V hlavě nemám nic jiného. Je tam jen ta píseň a já se snažím opravdu znít přesně tak, o čem ta píseň je.
V jedné písni - „I Was A Flower“ - zpíváte o ztrátě nevinnosti a krásy. Opravdu se tak cítíte?
A: Ale to není o mě. Je to jako hrát roli ve filmu. Jen místo hraní tělem a obličejem se snažíte znít způsobem odpovídajícím tomu, o čem příslušná píseň je. Tahle konkrétní píseň je hodně tragická. Myslím, že je jednodušší dát do písní pocity teď, když máte tolik životních zkušeností a máte co dát po stránce pocitů. (v telefonu je slyšet rozruch). Moment. Omlouvám se, moji dva psi tady dělají trochu hluk. Jeden z nich právě utekl. Mám jednoho mopslíka a jednoho československého psa – Pražského krysaříka. Takže tady trochu vyvádějí.
Chodí s Vámi do studia?
A: Zpočátku jsem to zkoušela, ale jsou z toho trochu nervózní – ze vší té hudby a z toho, že s nimi pořád nejsem.
V dnešní době je dostupná celá řada technologií, které zpěváci používají k vylepšení svých vokálů. Byla jste v pokušení to také vyzkoušet?
A: (směje se) My to nemáme zapotřebí, ne. Ale záleží na tom, jaký typ zpěváka jste. Když u toho člověk hodně tančí, hezky se na to dívá. Občas musíte vystoupit naživo a pak je slyšet, že to nejsou tak dobří zpěváci. Mám ráda spoustu umělců, o kterých si myslím, že jsou opravdu talentovaní a jsou to zároveň dobří tanečníci. Vždycky jsem si přála, abych tyhle dvě věci dokázala spojit. Ale považuji se jen za studiovou zpěvačku a myslím, že s Abbou jsme většinou byli právě to. Není úplně příjemné se na nás dívat, ale poslouchat nás, to se mi velice líbilo.
Uspořádáte nějaké koncerty k propagaci nového alba?
A: Ne. Nebudu zpívat ani nic takového. Nejsem už tak mladá. Nemám energii na takové věci a taky nechci moc cestovat.
Není trochu sladkobolné vzdát se toho?
A: Ne, vůbec mi to nechybí. Někdy jsem si to užívala. Ale vždycky to bylo strašně únavné. A máme toho za sebou tolik. Pracovala jsem jako sólová zpěvačka dávno předtím, než jsme se potkali s Abbou. Takže už jsem toho za svůj život udělala dost. (směje se)
Proč jste se rozhodli nazvat nové album „A“?
A: (směje se) Ano, to nebyl můj nápad. Kluci s tím přišli – nazvěme ho A. Mně to hned moc nechytlo. Teď už jsem si ale zvykla a myslím, že je to v pořádku. Je to první písmeno mého jména a první písmeno skupiny ABBA. Jsem to já. Tak proč ne?
Samozřejmě se nabízí otázka, jestli se Vy a ostatní členové skupiny ABBA ještě někdy dáte dohromady.
A: Myslím, že musíme přijmout fakt, že se to nestane, protože jsme už moc staří a každý z nás má svůj vlastní život. Od chvíle, kdy jsme skončili, uplynulo už mnoho let a opravdu by nemělo význam znovu začínat.
Ale když se setkáte s bývalými kolegy třeba u příležitosti muzikálu Mamma Mia! nebo co já vím, je příjemné je vidět?
A: To ano. Zažili jsme toho spolu tolik. Pokaždé je hezké je vidět a popovídat si trochu a zažít trochu nostalgie.
Ale ne moc.
A: (směje se). Ne, ne moc. Máte pravdu.
Když jedete v autě, máte zapnuté rádio a najednou začnou hrát Dancing Queen nebo jinou píseň od Abby, vypínáte ho?
A: Nevypínám. Opravdu bylo pár let, kdy jsem měla hudby od Abby plné zuby. Frida i já jsme pár let po rozpadu skupiny vůbec naši hudbu neposlouchaly. Ale přešlo pár let a je zase fajn si ji znovu poslechnout.
