Dole v ulicích je slyšet jejich zpěv a křik,
tak živý ač město je mrtvé
Skrývají své rozpaky za strojeným smíchem,
zatímco ty pláčeš sama na svém loži
Škoda Cassandro, že ti nikdo nevěřil,
ale byla jsi ztracená od samého začátku
Teď musíme trpět a prodávat svá tajemství,
smlouvat jakoby nic, ač s bolestí v srdcích

Odpusť, Cassandro, že jsem tě nechápala
Dnešní svítání je pro nás poslední
Někteří z nás chtěli, ale nikdo neposlouchal
tvá varovná slova
Ale té temné noci nikdo nevěděl jak bojovat
a překvapili nás ve spánku
Promiň, Cassandro, že jsem ti nevěřila

Opravdu jsi měla tu moc
Já jsem však myslela až do poslední chvíle,
že to jsou jen tvé fantazie

A tak ráno tvá loď odpluje
Teď, když tvůj otec i sestra jsou pryč,
nemáš důvod tu dál zůstávat
Trápíš se, ale jdeš dál
Víš, že budoucnost je plná stínů
Nikdo jiný to nevidí, ale ty znáš svůj osud
Balíš své věci, pomalu a důkladně,
vědoma si toho, že i když se opozdíš,
ta loď na tebe počká.

Odpusť, Cassandro…

 

Dívala jsem se za její lodí,
jak opouští přístav za východu slunce,
jak pomalu odplouvá v chladném ranním dešti
Její drobná postava stála na palubě
strnulá a zdrženlivá,
modré oči plné bolesti