(Mám se smát nebo plakat)

 

Stojí vedle mé postele,
vypíná se nade mnou
a ztrácí hlavu.
Říká, že ho musím brát vážně.
Hučí do mě jako vždycky,
je to chytrý hoch.
A já nevím,
jestli se mám smát a nebo plakat.

Má na sobě pruhované pyžamo,
které jsem mu koupila,
kalhoty jsou mu krátké.
Krmí mě svou jednoduchou filosofií.
Pokračuje, jak je zvyklý
a mě to tak unavuje.
A nevím,
jestli se mám smát a nebo plakat.

Vysoko a mocně vlaje jeho vlajka,
bláznovská pýcha v očích.
Stojí na špičkách,
aby vypadal větší.
Vidím jen velký balón
na půl cesty k měsíci.
Je zavinutý
ve své teplé a bezpečné kukle
z nekonečných lží.
Tak mám se smát a nebo plakat?

Zvláštní, jak nebezpečně lhostejnou
jsem se stala –
jsem chladná jako kámen.
Nebolí,
co dříve bolelo.
On si někde v dáli blábolí,
já cítím, jak mi vysychá v hrdle,
a nevím,
jestli se mám smát a nebo plakat.

Vysoko a mocně vlaje jeho vlajka…