The ABBA Wonder

 

 

 

Frida: Tak, teď už ale musíte být zticha.

 

 

Frida: Mám něco říct?

 

 

Frida: Chtěla bych, abyste hlasovali. Která verze Dancing Queen se vám líbí víc? Ta od Abby nebo ta, kterou jsme právě slyšeli?

 

Agnetha: Myslím, že to pro nás bylo ve špatné tónině.

 

 

 

Frida: Vlastně jsme o tom dnes večer mluvily. S Agnethou se dnes nevídáme tak často a když už se potkáme, je v tom hodně nostalgie. Žasneme nad tím, co se děje a jsme úplně ohromené tím, že po 35 letech nás stále uznávají lidé po celém světě. Chtěla bych poděkovat Švédům a čtenářům Aftonbladet za sebe i Agnethu a také za Bennyho a Björna, kteří bohužel museli zůstat doma, protože se musejí starat o děti, takže s tím nešlo nic dělat.

 

 

Agnetha: No, myslím, že dneska to bylo většinou o penězích. (obě se smějí) Ne, dělám si legraci. Zrovna dnes jsme opravdu propadly nostalgii. Myslím, že je to mnoho let, co jsme se sešly a přináší to spoustu vzpomínek z našich cest a všeho, co jsme spolu my dvě a všichni čtyři dohromady zažili. A cítíme obrovskou pokoru z toho, že celá nová generace zase poslouchá naši hudbu. A člověka to nikdy neunaví, nikdy neznudí. Ale dnes jsme úplně stejně nervózní jako dřív, když máme vystoupit na jeviště. Ten pocit nikdy nezmizí. A jsme velice vděčné za náš úspěch a za to, co nám naše hudba dala a stále dává.

 

 

 

Frida: (směje se) Ne, to vám nemůžeme říct.

 

 

Frida: Ne. To vůbec ne. Byla to nejlepší věc, která se přihodila na turné. Ale bohužel to nemůžeme říct. Ne dnes večer.

 

 

Frida: Ano, určitě jsme se o tom dnes bavily.

 

Agnetha: Ale zůstane to tajemstvím.

 

 

Frida: To je proto, že se nás nikdo neptá. Jen píšou, co si myslí. Ale řekneme vám to v našich vlastních životopisech. Pak prozradíme všechno!

 

 

 

Agnetha: Umyvadlo.

 

Frida: To je všechno, co vám řekneme.

 

Agnetha: A paruky.

 

 

Frida: To je nová hádanka pro Aftonbladet.

 

 

Frida: Skoro si netroufám vám to říct. Koupila jsem to své vnučce k Vánocům. Je jí třináct. Zkoušely jsme to a hrály jsme proti sobě. A věřte nebo ne, pokaždé mě porazila! Byl to opravdu trapas. (směje se)

 

 

Agnetha: Slyšela jsem o tom, ale sama jsem to nezkoušela.

 

Frida: Netroufá si na to! Radši to nezkoušej. (směje se)

 

 

 

Frida: No... Pink Floyd. A snad pár dalších dobrých comebacků. A myslím, že to udělali a přitom si zachovali důstojnost. Ale ne... nemyslím, že my to uděláme.

 

Agnetha: Nenapadá mě teď žádná, ale mám pocit, že by skupiny měly být opatrné. Dokázali jsme toho spoustu. Je lepší nechat věci tak, jak jsou.

 

 

Frida: Ne, na to jsem moc stará.

 

Agnetha: Ne. Mám počítač, ale nepoužívám ho. (směje se)

 

Frida: Víte, můj vnuk Jonathan hraje na kytaru v heavymetalové skupině. Dokážete si jistě představit, jaké to je pro babičku, která je popovou hvězdou?

 

 

 

Agnetha: Slyšely jsme něco zrovna, když jsme sem přijely.

 

 

Agnetha: Neslyšely jsme toho moc. Jen kousíček před chvilkou. Ale kdo to tu hrál?

 

Frida: Ola. Ola...

 

Agnetha: Ola & The Janglers nebo kdo?