(Bere mě útokem)

 

Nevím, jak to zvládnout,
nevím, kam jít.
Můj odpor kolísá
a každým dnem
se smyčka utahuje
a to mě znervózňuje.
(Ty víš, že jsem prozíravá)
Jsem prozíravá,
ale přitom je mi jasné,
že nemám strategii.
Je to jako bych brala
sladkost dítěti
a vím jedno:

Bere mě útokem,
každou chvíli podlehnu,
má obrana se hroutí.
Nebyl by někdo od té dobroty
a přišel a zachránil mě?
Protože já jsem na pokraji zkázy.
Bere mě útokem,
já se kryji,
je mi na stopě,
milenec, co se mě snaží ulovit.
Myslím, že ho nic
nemůže zastavit.
Měla bych chtít?
Nejsem si jistá,
jestli bych věděla jak.

Začíná to být šílené.
Měla bych mu to říct.
A opravdu ukázat svůj hněv.
Přesvědčit ho,
že odpověď na všechny jeho otázky
je nekompromisní ne.
(Předpokládám, že mi to trochu lichotí)
Myslím, že mi to trochu lichotí,
ale taky mě to děsí.
Je to jak nějaké kouzlo.
Ani se neodvažuji pomyslet,
co by se stalo,
co by se mnou bylo, kdybych podlehla.

Bere mě útokem…