The ABBA Wonder

Za dob komunistické Československé socialistické republiky byla ABBA jednou z mála skupin, která se „dostala za železnou oponu“, přičemž naše země se oproti některým z tehdejších zemí východního bloku jako Polsko, Německá demokratická republika nebo Jugoslávie mohla „spokojit“ jen s prodejem licenčních dlouhohrajících desek. Ty byly vydávány pod hlavičkou „Opusu“ (výběr alb „Ring Ring“ a „Waterloo“, alba „ABBA“ a „Arrival“) a „Supraphonu“ (alba „The Album“, „Voulez Vous“, „Super Trouper“ a „The Visitors“).

 

Rok 1982, jakož i sólové projekty členů skupiny v 80. letech chybí – pro účast Abby v pořadu „Let Poland Be Poland“ počátkem 80. let (31. leden 1982), který byl reakcí západního světa na politické poměry v tehdejším Polsku. Podobně jako v tehdejším Sovětském svazu byla ABBA na základě toho v Československu zakázána a jen díky tlaku československého ABBA-fanclubu moho být na poslední chvíli vydáno alespoň několik kusů již vytištěných desek „The Visitors“.

 

K některým „českým“ albům se na přebalu desek objevily krátké recenze, které si dovolujeme na tomto místě uvést. Rádi bychom upozornili na skutečnost, že se místy v textu objevují dobové faktické chyby. Ty ponecháváme bez opravy pro všímavé čtenáře.

 

Skupina Abba nahrála svou první gramofonovou desku v roce 1972. Byla na ní píseň „People Need Love“, která měla takový úspěch, že se po krátké době skupina rozhodla nahrát další píseň „He Is Your Brother“. Skupinu tvořili čtyři mladí švédští umělci: Agnetha, Björn, Benny a Annifrid.

 

Agnetha Fältskog začínala roku 1968 zpíváním vlastních skladeb. Postupně se vypracovala na jednu z nejpopulárnějších švédských zpěvaček

 

Annifrid Lyngstad, nazývaná Frida, se prosadila prostřednictvím oblíbeného programu švédské televize „Hylands Corner“ roku 1967.

 

Benny Andersson začínal svou kariéru ve skupině „Hep Stars“ roku 1963. Jako hudební skladatel spolupracuje od roku 1966 s komponistou Björnem Ulvaeusem, členem folklórní skupiny „Hootenay Singers“.

 

Jak vznikl tento neobvyklý název Abba? Zpočátku se skupina jmenovala plnými jmény svých členů. Název byl však příliš dlouhý, a tak se rozhodli použít iniciály a nazvat skupinu krátce – ABBA. Toto pojmenování se stalo jejím oficiálním názvem.

 

Abba reprezentovala roku 1974 Švédsko na Velké ceně eurovize populárních písní v Brightonu, kde vyhrála první cenu skladbou Waterloo. Píseň se stala šlágrem v celé Evropě. Z dílny Bennyho Anderssona, Bjoerna Ulvauese a Stiga Andersona vyšly skladby „Ring Ring“ i „Waterloo“, které skupina zařadila na své dlouhohrající desce pod stejným názvem. Obě se setkaly s velkým úspěchem nejen ve Švédsku, ale i v zahraničí. Melodičnost písní a vysoká umělecká úroveň skupiny jsou nejlepšími zárukami jejich dalších úspěchů. Tato gramofonová deska je výběrem skladeb z dvou vzpomínaných a nejoblíbenějších dlouhohrajících desek skupiny Abba – „Waterloo“ a „Ring Ring“.

 

Oldřich Horák

 

 

 

V průběhu několika let, zejména po eurovizním úspěchu v roce 1974, dosáhla skupina ABBA popularity, která daleko překročila hranice Švédska. O sympatické čtveřici, která tvoří tento soubor, se dokonce hovoří jako o „Beatles roků sedmdesátých“ a v některých zahraničních periodikách se autoři článků a recenzí nevyhnuli termínu „abbamánie“. Není se čemu divit. Vždyť není týdne, aby se v některé krajině neobjevila nahrávka skupina ABBA mezi hity. Za své malé i velké desky získala ABBA na celém světě více než dvacet zlatých desek, mezi kterými je i ocenění hudebního vydavatelství Polskie nagrania (první zlatá deska zahraničních umělců v Posku) za prodej alba „Waterloo“. ABBA patří mezi nejpracovitější soubory a neustále koncertuje v různých krajinách. Ze socialistických krajin doposud navštívila NDR (televizní programy „Ein Kessel Buntes“ a „Rund“), Polsko (dva zájezdy v roce 1976 a účinkování v televizní relaci Studio 2) a Jugoslávii. Tajemství úspěchů písniček, které interpretuje skupina ABBA, tkví v originálních hudebních nápadech autorů, v silném melodickém náboji skladeb, ze kterých se většina zalíbí už při prvním poslechu. Záslužná je i práce aranžéra Svena – Olofa Walldorffa, který je zároveň dirigentem doprovodného studiového orchestru při nahrávání písní. Ozdobou zvuku nahrávek skupiny ABBA jsou i brilantně znějící hlasy Agnethy a Annifrid. Pozoruhodná je pestrá paleta písniček, které ABBA interpretuje. Jsou to lehké popěvky, písničky s prvky rock and rollu, jemné písně s baladickým nádechem, hard-rockové skladby, ragtimové písničky i skladby ve stylu reggae. Jsme přesvědčení, že s touto výbornou skupinou se budeme ještě dlouho setkávat na vlnách éteru i na deskách…

 

 

 

 

Vokálně – instrumentální skupina ABBA je v Československu velmi populární. Mnozí naši interpreti uvádějí skladby z jejího repertoáru, v televizi jsme viděli několik programů tohoto souboru a hudební vydavatelství Opus předkládá zájemcům už třetí licenční desku. Náš zájem o produkci švédské skupiny není ojedinělý. ABBA si získala popularitu ve všech evropských zemích, nahrávky této skupiny dokonce získávají často první místo v hitparádách zemí, které vůči dlouhodobějšímu úspěchu kontinentální skupiny zůstávaly doposud imunní (Velká Británie, USA).

 

Prvním výrazným úspěchem skupiny ABBA bylo vítězství v soutěži Velké ceny Eurovize roku 1974 za skladbu „Waterloo“. Tehdy však ještě nebylo jisté, zda se skupina skutečně prosadí. Skutečnost však překonala i nejsmělejší očekávání a od té doby zaznamenává ABBA jeden úspěch za druhým. Odborníci tento stav často zdůvodňují příznivou dobovou situací. A skutečně se zdá, že skupina nemohla přijít na scénu ve vhodnějším období. Začátkem sedmdesátých let nejpopulárnější formace předcházejícího období buď přestaly účinkovat anebo se svou tvorbou vzdalovaly nespecializovanému obecenstvu. Rocková hudba se stala náročnější a její exponenti přestali tvořit písně, které by se přijímaly všeobecně. Na druhé straně byla komerční hudba, kterou zase nemohlo přijmout kultivované obecenstvo. Abba svými písněmi výborně vyplnila tuto mezeru. Abba využívá nápadité aranžmá, plně využívá moderní studiovou techniku a prvky progresivních směrů. Každá další deska skupiny představuje kvalitativně vyšší úroveň.

 

Deska „Arrival“ zaujme rovněž odborníky jako nespecializované obecenstvo (což se stává zřídka kdy) – díky neobvyklé různorodosti nálad skladeb. Emocionální rozpětí tu tvoří na jedné straně jednoduché, ale zároveň invenčně diskotékové písně typu „Dum Dum Diddle“, „Tiger“ nebo „When I Kissed The Teacher“ s vtipným melodickým a textovým nápadem, ale je tu například i instrumentální titulní skladba „Arrival“, evokující mystickou atmosféru skandinávských ság. Najdeme tu i píseň „My Love, My Life“, která jako by byla ústřední melodií výpravného filmu nebo neobyčejně vtipnou píseň „Money Money Money“, jejíž text přináší nenásilný satirický pohled na svět, v němž vládnou peníze.

 

Deska „Arrival“ nepochybně znamená špičkovou kvalitu v současné populární hudbě a v mnohém ohledu úspěšně vyřešila dilema mezi populárností a uměleckými hodnotami. V nahrávkách se spojila nápaditost a vkus s moderním citem. Když budeme po časovém odstupu vzpomínat na písně současného období, určitě budou mezi evergreeny i skladby z repertoáru skupiny ABBA.

 

Igor Wasserberg

 

 

Švédská ABBA je jedinou zahraniční skupinou, jejíž dlouhohrající desky u nás důvěrně známe; díky licencím Supraphonu a Opusu. Od třiasedmdesátého roku, kdy Björn Ulvaeus a Benny Andersson kvartet založili a od prvního celoevropského úspěchu (Ring Ring) či vítězství ve Velké ceně Eurovize (Waterloo) se soubor stabilně usadil na výsluní popularity po obou březích Atlantiku, získal si posluchače v zemích Jižní Ameriky, Japonska či Austrálie. Příznivci skupiny u nás doma si nemohou stěžovat – vedle gramofonových kotoučů měli možnost spatřit na plátnech kin polodokumentární snímek „Abba ve filmu“, se čtyřkou seznámila diváky několikrát i televizní obrazovka…

 

Abba (Annifried, Benny, Björn, Agnetha) vsadila od počátku své umělecké dráhy na sílu melodií, které se pomalu ale jistě začaly v mnoha případech z rockové hudby vytrácet. V jejich nahrávkách se převratně nekouzlí s technickými možnostmi gramofonového studia, nosné a chytlavé melodie jsou celkem jednoduše aranžovány, vše je zde podřízeno vzdušným vokálům; navíc dokonale souznějícím. Kvartet vyhrává především rafinovanou jednoduchostí, zpěvnými a snadno zapamatovatelnými refrény, příjemným a nepřekomplikovaným zvukem. Texty nejsou nikterak světoborné; až na pár výjimek jsou průhledné jako hudba, se kterou dokonale korespondují. Na rozdíl od předchozí dlouhohrající desky („The Album“), na které jsme slyšeli i ukázky z minimuzikálu „Dívka se zlatými vlasy“, je album „Super Trouper“ koncipováno jako vysloveně písničková kolekce.

 

Vydání desky bylo načasováno na předvánoční čas roku 1980 a jako skvělá vizitka mu posloužila výtečná skladba „The Winner Takes It All“ uvedená na singlu (u nás Helena Vondráčková s Borovcovým textem jako „A ty se ptáš, co já). I ti, kdo zrovna tomuto hudebnímu žánru, který by se dal označit za pop-rock, příliš nefandí, musejí ocenit dokonalou stavbu kompozice – od klavírního úvodu, přes nápaditou verzi až k vypjatému refrénu. Na albu najdeme nahrávky, které jsou charakteristické pro kompoziční styl tvůrčího tandemu Andersson-Ulvaeus i pro interpretaci čtveřice (Super Trouper, Me And I, Our Last Summer, The Piper, Lay All Your Love On Me), lidovými nápěvy ovlivněnou kompozicí „Andante, Andante“, rockovější „On And On And On“ či v podstatě muzikálový „Happy New Year“ nebo „velkou“ píseň „The Way Old Friends Do“ natočenou živě v londýnském Wembley. Aranžmá obou autorů pracují sice s nepříliš rozsáhlým arzenálem nástrojů, přesto však si v nich všimneme zajímavých postupů či nápaditého použití flétny nebo saxofonů; navíc ze všech snímků vyzařuje naprosto jasná a konkrétní autorská, aranžérská i interpretační představa, kterou se ve studiu daří beze zbytku ztvárnit.

 

Kolekce nejnovějších nahrávek švédského kvartetu ABBA přináší další pohled do tvůrčí dílny souboru, nad jehož dalším osudem visel před nedávným časem otazník. Bude kvartet i přes osobní neshody jedné z dvojic dále pokračovat ve své práci? Jak je z tohoto alba patrné, i přes lidská nedorozumění hudba zůstává. A to je podstatné.

 

Miloš Skalka