(Vítěz bere všechno)

 

Nechci mluvit o tom,

čím jsme prošli.

I když to stále bolí,

je to už minulost.

Vyložila jsem všechny karty
stejně jako Ty –
nic víc, co říct,
žádné eso ve hře.

 

Vítěz bere všechno,
poražený stojí stranou
na dosah vítězství –

takový je osud.

 

Byla jsem v Tvém náručí
a myslela si, že tam patřím.

Představovala jsem si,
že to dává smysl,
stavěla jsem pevnou zeď
a za ní domov,
kde bych byla silná.
Byla jsem však jen blázen,
co hraje podle pravidel…

 

Bohové možná jen házejí kostkou,
mysl chladnou jako led,
a někdo tady dole
ztrácí svého milého.
Vítěz bere všechno,
poražený musí padnout –

je to tak prosté,
tak proč bych si měla stěžovat?

 

Ale řekni mi – líbá Tě tak,
jak jsem to dělala já?
Je to stejný pocit,
když Ti řekne jménem?

Někde v hloubi duše musíš tušit,
že mi chybíš.
Ale co můžu říct?
Pravidla se přece musí dodržovat…

Soudci rozhodnou
a lidé jako já se podvolí.

A diváci téhle show,
zůstanou chladní.
Zase hrajeme tu hru –

milenec nebo přítel,
velká nebo malá věc,
vítěz bere všechno.

 

Nechci dál mluvit,
jestli Tě to rmoutí,
a chápu, žes mi přišel potřást rukou.
Omlouvám se,
jestli se cítíš špatně,
když mě vidíš tak napjatou
a bez sebevědomí,
ale vždyť víš,
že vítěz bere všechno…
Vítěz bere všechno…