(Zlato se změnilo v písek)

 

Následoval mě,

když jsem odcházel tehdy zjara
Jako pes šel věrně v mých stopách
a já byl šťastný v jeho společnosti,
když jsem hledal zlatou zem
Ale Kristino,

zlato se změnilo v písek

Těžce jsme pracovali, ano,
na všechno jsme byli sami
On často plakal a prosil:
“Vezmi mě zpátky!“
Odmítnul jsem vždycky rázně,
ač jsem někdy váhal
Ó Kristino,
zlato se změnilo v písek

On, jenž byl mým přítelem,
on věřil mým slovům,
přestože já už věděl,
že touto cestou stěží dojdu
k vysněnému cíli

Přes prérii jsme došli do pouště,
ztratili jsme se a začali blouznit
Slyšíš šumět vodu,
když máš hlavu v jednom ohni

Ó Kristino,
zlato se změnilo v písek.

Já, jenž jsem byl jeho přítelem,
já jsem ho vedl přes pevninu i moře
a pouštní vítr teď zakryl
jeho tichý hrob

Z páchnoucí studny pil vodu,
onemocněl a odešel mi navždy oné noci
Když pohled v jeho očích uhasnul,
hodinky mu vyklouzly z ruky
a Kristino,
zlato se změnilo v písek
Ó Kristino,
zlato se změnilo v písek…