(Zůstaň)

 

 

Vidím loď
klouzající po hladině do přístavu.
Spustí kotvu a přivážou ji,
mlha se rozpouští…
Na mokré palubě
stojí malá skupinka -
muž s nemluvnětem v náručí
a další dvě maličké
se ho drží za nohavice.
Vidím,
jaký by byl život bez tebe.
Musíš zůstat!

Ty, která mi dáváš odpovědi
dřív, než se zeptám -
tvé oči mě vidí tak,
jako žádné jiné.
Ty, s níž je vždycky
všechno jako nové -
konejšivá slova,
soucitné srdce,
hladící ruce.
Vidím,
jaký by byl život bez tebe.
Musíš zůstat!

Odpusť mi, Kristino,
měl jsem tě poslechnout.
Nesmíš mě opustit,
má nejdražší.
Vidím,
jaký by byl život bez tebe.
Musíš zůstat!
Zůstaň tu se mnou!
Zůstaň tu se mnou!
Zůstaň tu se mnou!