Začátkem ledna poskytnul Björn rozhovor časopisu Newsweek International. Úryvky z tohoto interview si můžete přečíst zde; kompletní rozhovor se mi bohužel nepodařilo najít.
Ginanne Brownell: Čím to je, že hudba Abby přežívá?
Björn Ulvaeus: Popravdě řečeno, nevím. Ptám se na to sám sebe velmi často. Jediný důvod, který mě napadá, je, že když slyšíte ty nahrávky v rádiu, znějí pořád čerstvě. Dávali jsme si velkou práci s produkcí a skládáním. To bude jedna příčina. Vždycky jsem si ale myslel, že je na novinářích, aby to analyzovali a řekli – je to tímhle a tímhle a tímhle. Od nikoho jsem ještě neslyšel rozbor, který by byl zcela uspokojivý.
GB: Hudební průmysl je dnes úplně jiný. Myslíte, že kdyby ABBA začínala teď, že by to fungovalo?
BU: Je to obrovský rozdíl a… kdo ví? Před pár lety se pop přišel pomstít. Na začátku 80. let, když jsme skončili, ABBA nebyla v kurzu, protože jsme byli příliš popoví. Ale pak s nástupem chlapeckých skupin a Britney Spears se pop vrátil. Takže po hudební stránce bychom nebyli asi úplně mimo.
GB: Na vaši počest se buduje muzeum.
BU: Tady jsem si položil hranici, kam nesmím zajít – podílet se na svém vlastním muzeu (směje se). To už by bylo trochu moc. Ti lidé to berou vážně a pro Stockholm by to mohla být dobrá turistická atrakce. Takže jsme jim dali souhlas, ale víc se na tom účastnit nebudeme.
GB: Myslíte si, že hudební scéna je příliš zpolitizovaná a muzikanti cítí, že musí mít důvod hrát?
BU: V 70. letech jsem si myslel, že je to hloupé. Někdy, z hudebního hlediska, vás to odvrací od zážitku. Na druhou stranu tyhle lidi, jako je Bono nebo Bob Geldof, něco pohání a člověk musí pochopit, že to dělají ne kvůli moci, ale proto, že něco chtějí změnit. Kdybychom ještě jako skupina vystupovali, předpokládám, že bychom byli na Live Aid také.
GB: Vstoupil jste do politiky – stal jste se členem Švédské humanistické asociace.
BU: Spatřoval jsem nebezpečí v návratu náboženství do politiky, když jsme se toho v Evropě zbavili. Chtěl jsem pracovat pro něco, co je alternativou. Protože nevěřím, že politika a náboženství jdou dohromady. Když vidíte politická rozhodnutí podbarvená náboženstvím, rozhodnutí, která ovlivňují nás všechny… Pomyslel jsem si: „Nechci se vrátit do středověku.“
GB: Myslíte si, že je nebezpečné, když se političtí vůdcové zapojují do náboženských debat o věcech, jako jsou muslimské šátky nebo politické karikatury?
BU: Tyto problémy nejsou dostatečně analyzovány a nevede se o nich řádná diskuse. Někteří lidé – levicoví liberálové – mají špatné svědomí a říkají: „O tom se nemůžeme bavit, musíme to prostě tolerovat a respektovat ať se děje co chce.“ A někdy je člověk úplně v šoku z toho, jak někteří lidé na politické karikatury reagují. Myslím, že by se o tom mělo naprosto rozumně mluvit. V našich zemích máme svobodu slova. A přestože se to těmto lidem může zdát strašné, musejí chápat náš úhel pohledu. Mělo by se o tom mnohem víc mluvit. Diskuse by měla začít tady v Evropě se všemi Muslimy, kteří v Evropě žijí, z nichž mnozí jsou velmi vzdělaní, a opravdu nevidím důvod, proč by se nemohla vést naprosto racionální debata. Ale myslím, že všem připadá těžké s tím začít. Jsme si tak vzdálení. Pokud jde o náboženství, když chcete věřit, měli byste mít právo věřit. Ale nesmí se to plést do politiky.
GB: Řekněte mi něco o filmové verzi Mamma Mia!
BU: Je to opravdu vzrušující. V únoru začneme nahrávat hudbu a první natáčení se uskuteční v červnu v Londýně.
GB: Je nějaká naděje, že se ABBA dá někdy znovu dohromady?
BU: ABBA měla příliš dlouhou přestávku. Myslím, že by to bylo jaksi patetické. Prostě si myslím, že jsme nenašli tu hudební motivaci pro návrat, a proto k tomu nedošlo. Všichni si nás pamatují takové, jací jsme byli tehdy. Teď by viděli čtyři lidi, kteří jsou mnohem starší, mají méně energie a nenosí boty s platformou (směje se). Bojím se, že by byli zklamaní.