Překlad rozhovoru, který Frida poskytla francouzské televizi 24. března 2008
25 let poté, co ABBA skončila, jsou vaše písně populárnější než kdy předtím. Proč tomu tak podle vás je?
- To, že náš úspěch pokračuje, je samozřejmě neuvěřitelné a skvělé. Myslím, že především je to díky hudbě. Za ta léta jsem pochopila, že naše hudba je velice silná. Za druhé je to podle mého názoru tím, že spousta slavných umělců, kteří hráli naše písně po nás, prostě vrátila naši hudbu zpátky do hitparád po mnoha letech. A samozřejmě v tom hraje roli muzikál Mamma Mia!
Když mluvíme o Mamma Mia!, co si myslíte o tomto muzikálu, který sklízí obrovské úspěchy už skoro 10 let po celém světě?
- No, víte, já jsem se osobně nijak nepodílela na tvůrčím procesu Mamma Mia! Pouze jsem do něj investovala.
Ale co jste si pomyslela, když jste ho poprvé viděla?
- Byla jsem úplně unešená. Byla jsem zpočátku trochu nervózní, protože jsem nevěděla, co mám čekat. Slyšet naše písně v tak odlišném provedení. Ale nemusela jsem se bát, bylo to udělané velmi dobře.
Před pár lety jste byla v Londýně společně s Björnem a Bennym. Zdá se, že to byla velice dojemná událost…
- Ano, to byla. Byla velká škoda, že Agnetha se nemohla zúčastnit. Pořád má ještě obrovský strach z létání, takže radši nepřijela. Přesto to byl úžasný večer. Cítili jsme, jak moc je naše hudba stále vážená. Atmosféra byla neuvěřitelná. A dostali jsme spoustu zlatých desek. Všichni tři jsme byli velmi hrdí a šťastní.
Když ABBA začínala, Björn a Benny byli prý už členy slavné švédské skupiny?
- Ano, potkali jsme se na turné. Všichni čtyři jsme byli ve Švédsku populární. Vzpomínám si, jak jsem potkala Bennyho a Björna v Malmö. Myslím, že Björn s Agnethou se poznali tak nějak v tu samou dobu. Oba vystupovali ve stejném televizním pořadu. Byla to nějaká estráda se starou folkovou hudbou. Začali spolu chodit. To samé potkalo Bennyho a mě. A protože Benny s Björnem byli přátelé, začali jsme spolupracovat. Tak to všechno začalo.
Alaine Boublile, vy jste pracoval pro Abbu ve Francii jako distributor dokonce ještě předtím, než se z nich staly hvězdy. Jak k tomu došlo?
- Bylo to někdy v roce 1973. Znal jsem se dobře s jejich manažerem Stigem Andersonem. On si oblíbil pár mých písní a jednoho dne mě požádal, jestli by k nim mohl napsat švédské texty a vydat je ve Švédsku. Já jsem souhlasil a ty písně, jak si vzpomínám, byly ve Švédsku docela populární. Jednou mi Stig řekl o skupině, se kterou pracoval. Nahrávali písně v angličtině a jejich první věc se jmenovala Ring Ring. Představili ji na festivalu ve Švédsku, ale píseň nebyla vybrána do Eurovize. Stig mi ji v Paříži přehrál a zeptal se, co si o ní myslím. Řekl jsem, že se mi velmi líbí. A vydal jsem ji ve Francii u společnosti Vogue. Píseň měla ve Francii malý úspěch, i když vlastně o něco větší, než jsme čekali. Takže když vydali Waterloo a měli s ní reprezentovat Švédsko v Eurovizi, byl jsem první člověk, kterému Stig zavolal. Byl to čistě přátelský obchod – jen jsme si na to podali ruku, ani jsme nepodepisovali smlouvu. Bylo to tak nějak přirozené, že je budu zastupovat i s tou druhou písní.
Je pravda, že jste poslouchal písně Abby přes telefon?
- Brzy jsme se spřátelili. Nejen se Stigem, ale i s Björnem, Bennym a s Fridou samozřejmě taky. Takže se stávalo, že mi třeba Stig zavolal, přehrál mi Money, Money, Money a zeptal se: „Myslíš, že tohle by byl dobrý singl?“
Frido, když slyším, co říká Alain, zdá se, že Francie hrála v počátcích kariéry Abby důležitou roli.
- Rozhodně. Je skvělé, že tohle přátelství s Alainem vzniklo. A dnes, i když už nejsme v kontaktu tolik jako dřív, je úžasné, že to přátelství stále trvá.
Celá Evropa poznala Abbu skrze Eurovizi a Waterloo. Jaké máte vzpomínky na týdny před touhle velkou událostí? A co se dělo poté v zákulisí?
- Bylo to samozřejmě hrozně vzrušující. Přijeli jsme tam, čtyři Švédi, a neměli jsme ponětí, co se stane. Vzpomínám si taky, že zrovna ten rok bylo pole soutěžících nebývale silné. Soutěž byla samozřejmě velice tvrdá. Vzpomínám si, že jsme do toho dali všechno. A samozřejmě jsme měli velice výstřední kostýmy. V několika hodinách se naše životy úplně změnily. Od té chvíle byla budoucnost otevřená dokořán. Myslím, že lze bez nadsázky říct, že Waterloo dobylo celý svět.
Jedním z největších hitů byl Fernando. Někde jsem četl, že jste řekla, že od první chvíle, co jste tu píseň slyšela, jste si ji zamilovala. A nejdřív jste ji nahrála ve švédštině.
- Björn s Bennym napsali tuhle písničku pro moje sólové album, které mělo velký úspěch ve Švédsku i jinde. V té době jsme taky pracovali na nové desce Abby. Tak jsme se prostě rozhodli přeložit píseň do angličtiny a nahrát ji s Abbou.
Patří Fernando mezi vaše oblíbené písně?
- Ano, je to jedna z mých oblíbených. Nahráli jsme tolik krásných písní. Ale je pravda, že Fernando má pro mě samozřejmě zvláštní kouzlo.
Agnetha mnohokrát prohlásila, že měla ráda práci ve studiu. Že jí téměř dávala přednost před živým vystupováním. Je to u vás stejné?
- Ne, mě se líbilo obojí. Tvůrčí proces ve studiu byl fantastický. Někdy jsme trávili celé hodiny ve studiu a něco tvořili. Spoustu času jsme věnovali harmoniím, doprovodným vokálům a tak dále. Téměř všechno vzniklo ve studiu. Byli jsme velice kreativní. Ale milovala jsem i živé vystupování, kontakt s publikem… To jsem opravdu, opravdu milovala.
Můžete mi říct něco o tom ostrově, kde každý pár měl svůj domek a kde vznikaly první ABBA hity?
- Víte, na okraji Stockholmu je úžasné souostroví se spoustou ostrůvků. Stig Anderson koupil na jednom z nich pro svou rodinu malou chatu. Björn, Agnetha, Benny a já jsme udělali totéž a koupili si malé letní domky. Ve Švédsku je to docela běžná věc – koupit malý domek a trávit tam léto. Benny a Björn tam trávili spoustu času skládáním písní pro naše alba. Björn měl takovou malou chatku, ve které nebylo nic jiného než piáno, a tam s Bennym sedávali celé hodiny a hráli na kytaru a klavír a vymýšleli nové písně.
Je nějaká píseň, o které vám od začátku bylo jasné, že to bude hit? Možná Dancing Queen?
- Poprvé jsem ji slyšela, když Benny přinesl domů demo. Rozplakala jsem se, protože byla tak nádherná. Věděla jsem, že z ní bude obrovský hit.
Úspěch se dostavil velice rychle. Měli jste hity po celém světě. A pak přišlo to první velké turné. Hráli jste mimo jiné v Austrálii. To je velice mimořádná vzpomínka, že?
- Ano. A do dnešního dne nechápu, jak jsme v Austrálii dosáhli tak obrovského úspěchu. Byla to čistá hysterie. Před tím turné jsme tam udělali pár promo vystoupení a několik televizních pořadů. Než jsme odjeli na turné, rozhodli jsme se s Lassem Hallströmem, že by možná nebylo špatné natočit dokument. A postupně jsme ten nápad změnili v celovečerní film. Na Austrálii vzpomínám ráda z mnoha důvodů. Bylo to pro nás nesmírně těžké, protože se tam z nás staly opravdu superhvězdy a nemohli jsme ani vyjít na ulici. Takže nás pořád všude museli vozit autem. Jen jednou se nám podařilo uniknout a šli jsme do jakéhosi parku. A taky jsme vyrazili na krátkou plavbu. Ale bylo to všechno úžasné a jsou to nádherné vzpomínky. Pamatuju se, že před naším prvním koncertem pršelo několik týdnů a když jsme vstoupili na scénu, všichni v obecenstvu měli deštníky. Během koncertu déšť jako zázrakem ustal. Ale scéna byla strašně kluzká a v jedné chvíli jsem dokonce upadla. To jsou věci, na které v životě nezapomenu, protože to všechno bylo tak výjimečné.
Pojďme se bavit o kostýmech… těch velice výstředních kostýmech. Čí to byl nápad?
- Na kostýmech pracovala řada lidí. Ale musím říct, že kostýmy byly na počátku nedílnou součástí našeho úspěchu. Všechno to začalo, když jsme se s Ring Ring zúčastnili švédského předkola Eurovize v roce 1973. Agnetha byla ve vysokém stupni těhotenství a já jsem byla opravdu dobrá v šití oblečení. Takže jsme se rozhodli, že kostýmy ušiju já a tak jsem navrhla ty pro Agnethu a sebe. Ne pro Björna a Bennyho. Oni měli svého vlastního návrháře. Tvořit kostýmy mě velmi bavilo. Měla jsem pár velice výstředních nápadů. Nakonec jsme našli návrháře, který pro nás dělal kostýmy, ale já jsem se toho i potom hodně účastnila.
Co se s těmi kostýmy stalo? Slyšel jsem, že ve Stockholmu možná bude ABBA muzeum.
- Ano, všechny kostýmy jsme si nechali. Teď budou vystavené ve velkém ABBA muzeu ve Stockholmu, které zahájí provoz v červnu 2009. Ale nebudou tam jen kostýmy, ale taky upomínkové předměty a myslím, že to bude pro lidi velice zajímavé, pro fanoušky…
Frido, řekněte mi něco o osobnostech, povahách Björna a Bennyho.
- Zabijí mě (směje se)
Možná toho víte víc o Bennym, protože jste za něj byla provdaná?
- To nevím, protože Björna znám taky hrozně dlouho. Hlavně když se ABBA rozpadla, byla jsem v kontaktu s Björnem víc než s ostatními. Oba jsou velmi milí lidé, nic víc o nich opravdu říct nemůžu. Oba jsou velmi tvůrčí, i když každý jiným způsobem. Björn začal samozřejmě psát texty pro Abbu, ale postupně rozvinul tenhle svůj talent a stal se z něj skvělý textař i na muzikálovém poli. Je velice inteligentní. A musím říct, že hodně obdivuju i Bennyho. Je to opravdu génius. Způsob, jakým skládá, je ohromný. Ztratila jsem s ním kontakt po našem rozchodu, protože jsem se odstěhovala ze Švédska. Dnes se vídáme velice zřídka. To samé platí o Agnethě – nevídám se s ní často. Takže nejlíp znám asi opravdu Björna.
Byly jste dva manželské páry, žili jste a pracovali spolu. Nebyli jste z toho občas ve stresu?
- Ne, opravdu ne. Samozřejmě jsme na něco měli jiné názory, jako každý pár, ale po většinu času jsme spolu vycházeli velice dobře.
Byly někdy napjaté momenty mezi Vámi a Agnethou?
- To pravděpodobně ano. Tak nějak jsme spolu soutěžily. Obě jsme byly ženy a obě jsme se chtěly předvést, jak nejlíp jsme dovedly. Ale vždycky mezi námi byla diplomacie a respekt a vycházely jsme spolu dobře. Taky proto, že jsme vždycky všichni chtěli pro skupinu to nejlepší. Takže jsme všichni našli způsob, jak spolu dobře pracovat. Myslím, že po většinu času jsme měly jedna druhou opravdu rády. Mnohokrát se psalo, že se nenávidíme. To v žádném případě není pravda. Možná jsme se mimo Abbu moc nestýkaly, ani když jsme byly na tom ostrově, ale spolupracovaly jsme vždycky zcela harmonicky.
V jednom momentě, když ABBA končila, Agnetha řekla, že už nikdy nechce koncertovat, že chce být s dětmi. Jak k tomu došlo? Bylo to náhlé rozhodnutí nebo jste to dlouho promýšleli?
- Ne, dlouho jsme o tom uvažovali. Benny s Björnem pravděpodobně ze sebe vydali všechno, co se Abby týče. Na Abbu už neměli energii. A navíc se pro nás v soukromí změnila spousta věcí. Björn s Agnethou se rozvedli. Já s Bennym jsme se po 13 letech vzali a jen o tři roky později jsme se taky rozvedli, protože Benny potkal jinou ženu. Samozřejmě to všechno mělo na nás obrovský vliv a v určité chvíli jsme si uvědomili, že je čas jít dál, udělat změnu, dát našim životům jiný směr. Benny a Björn byli nadšení z myšlenky napsat muzikál. Bylo přirozené v té chvíli Abbu ukončit.
Nebylo to bolestné, odejít ze scény, hodit všechen ten úspěch za hlavu? Zvlášť když uvážíme, že ABBA neměla nijak dlouhou kariéru… pouhých 10 let.
- Ano, bylo to velmi těžké. Nemůžu mluvit za ostatní tři, jen za sebe. V hudební branži jsem začínala, když mi bylo 13 a hodně jsem dala tomu, abych dosáhla takového úspěchu. A pak, z ničehož nic, bylo všemu konec. Bylo to těžké, protože jsme tvrdě pracovali – koncertovali, nahrávali, žili život hvězd, celebrit… a pak najednou úplné ticho. Neříkám, že jsem byla v depresi, ale trvalo mi tak tři, čtyři roky, než jsem svému životu dala opět pozitivní směr, než jsem si vytvořila svůj svět bez Abby. Takže ano, bylo to opravdu těžké.
Alaine Boublile, vy jste měl obrovský úspěch s Bídníky a s Miss Saigon… Řekněte mi něco o muzikálu ABBACADABRA.
- Prostě jsem jen zaslechl slovo ABBA a v hlavě mi z ničehož nic zaznělo slovo „ABBACADABRA“ a nemohl jsem uvěřit tomu, že mě to nenapadlo dřív. Takže jsem se rozhodnul udělat pokus a napsat pohádku o princezně, která spí v zámku. Samozřejmě tou krásnou princeznou mohla být jen jedna osoba – Frida. (Frida se směje). Frida souhlasila, Stig a ABBA mi dovolili přepsat texty některých písní Abby tak, aby vyprávěly příběh pro děti.
Frido, takže jste hrála „La Belle“ (ta krásná) a zazpívala si duet s Danielem Balavoinem. Jak na něj vzpomínáte?
- Pamatuju si na to velmi dobře, protože to bylo něco tak jiného a legračního. Byla jsem oblečená jako princezna – Šipková Růženka. Daniel byl oblečený jako princ. Ale na Daniela vzpomínám nejvíc jako na obdivuhodného a roztomilého člověka. Užili jsme spolu během tohoto projektu spoustu legrace.
Když jste se jako ABBA rozešli, Benny a Björn a taky Agnetha a vy, všichni jste se pustili do svých vlastních projektů. Natočila jste sólová alba?
- Ano, nahrála jsem pár sólových desek. Tu první produkoval Phil Collins. Druhou jsem udělala se Stevem Lillywhitem. Dokonce jsem to album nahrála v Paříži. Jméno studia si ale nepamatuju. Skvělý Daniel Balavoine pro mě napsal jednu píseň, která potom byla přeložena do angličtiny. Včera jsem tu píseň poslouchala. Na první desce byl velký hit nazvaný „I Know There’s Something Going On.“ Vzpomínám si, že to byl velký úspěch i ve Francii. A pak jsem nakonec ukončila kariéru.
Řekněte mi, co následovalo v dalších letech?
- Opravdu nemůžu o té části svého života mluvit moc šťastně. Ztratila jsem dceru při autohavárii a pak jsem přišla o manžela a trvalo velmi dlouho najít nový smysl života. Před chvílí jsme mluvili o mém životě po rozpadu Abby a tady jsem zase musela začít od začátku po smrti dvou lidí, které jsem velmi milovala. Nějakou dobu jsem byla v ústraní, kromě oslav 30. výročí Abby a 5. výročí Mamma Mia! v Londýně. Ale mimo tyto oslavy jsem vedla velmi, velmi tichý život a snažila se znovu najít dobrý způsob žití. A to trvá dlouho. Vlastně to musí trvat dlouho, protože není snadné najít cestu.
Máte vnuka...
- Ano a jsem šťastná a hrdá. Ve skutečnosti mému prvnímu vnukovi je 19 let – je to syn mé dcery. A pak mám malou Elsu, která je dcerou mého syna. Je jí teprve 16 měsíců.
Když se ohlédneme za Vaším životem, vypadá to, že jste nepoznala jen samé štěstí. Našla jste svého otce, když Vám bylo 30. Uskutečnilo se rodinné setkání za těch nejdivnějších okolností.
- Ano, když jste prožili celý život ve víře, že nemáte otce a že jsou tajemství, o kterých vaše rodina nemluví. Věděla jsem jen, že to byl německý voják a že poznal mou matku během války v Narviku. A že se vrátil do Německa a cestou zemřel. A pak nám najednou zavolal někdo, kdo tvrdil, že zná mého otce. A ve Stockholmu se uskutečnilo setkání. Setkala jsem se s ním společně s Bennym a dětmi. Bylo to velice těžké, protože on uměl jen německy a potřebovali jsme tlumočníky. Byl to velmi zvláštní, tak najednou poznat otce.