(Duvemålská louka)

 

Až opustí Korpamoen,
dá se cestou k Bökevaře.
Rozcestí do Bidalite zahlédne každou chvíli –
je to jen půl míle.

Jen stěží zaslechne dobytčí zvonce,
až bude v Åskalenu.
Jezdí tam povozy se senem mezi stromy a keři.
Nechal za sebou slámu i prach.

Přehoupnul se přes branky i ploty,
teď je blízko,
jeho krok je lehký,
protože jde cestou ke své milované.

Má za zády Åkerby,
kde se o sobotách tančí.
Až nechá za sebou Åleberg,
spatří temné vody Vraního jezera.

Na letních pastvinách Kryssebody
uvidí v údolí kvést lilie.
Tamní březové lesy nesou nový příslib,
je tam světlo až do pozdních večerních hodin.

Přehoupnul se přes branky i ploty,
teď je blízko,
jeho krok je lehký,
protože jde cestou ke své milované.

A brzy bude u Brány Sedmi Farmářů,
už skoro vidím jeho bílý límeček.
Zanedlouho s hlavou na jeho rameni
půjdu po duvemålské louce.