Přepis zajímavého rozhovoru, který poskytnul Benny Andersson v souvislosti s blížící se premiérou filmové verze muzikálu Mamma Mia! začátkem července finské televizi.
Takže ze všeho nejdřív chci říct, že by bylo snadné vidět v celém fenoménu Mamma Mia! jen prostředek k podpoření prodeje starých nahrávek skupiny ABBA. Co vy na to?
No, kdyby tohle byl opravdu náš záměr, tak bychom to trochu přehnali. Samozřejmě celý ABBA katalog ožil poté, co tenhle projekt před nějakými deseti lety začal. Ale myslím, že to je naprosto samostatná kapitola. Je to prostě jen náhoda, že jde o staré písně Abby. Vážím si toho, protože jsou to dobré písně a něco takového nemůžete udělat s jen tak nějakými písněmi, rozhodně ne tak dobře. Už to zkusili s Rolling Stones, Beach Boys, Johnem Lennonem – a ta hudba rozhodně není špatná, ale možná není tak vhodná pro divadlo. Nejsem si jistý, nevím proč… Ale taky neměli Catherine Johnson.
Podle tisku jste ze začátku váhal, jestli se máte vůbec do točení filmu dát…
Ne, o filmu jsem vůbec nepochyboval. Ale zpočátku jsem si nebyl jistý vytvořením muzikálu z našich písní. Protože jsem hrdý na Abbu a myslím, že jsme v 70. letech odvedli dobrou práci, a trochu jsem se bál, aby to na nás nevrhlo špatné světlo, kdyby výsledek byl špatný. Ale v průběhu tvůrčího procesu jsme na to všechno dohlíželi, takže jsem se nemusel zas tak obávat, nebyl jsem úplně proti tomu… jen jsem měl prostě takový pocit, že to možná není dobrý nápad. Teď jsem velice vděčný, že se do toho Judy Craymer pustila.
Ale vy jste byl ten, kdo oddaloval začátek natáčení filmu?
Ne ne, to jsme dělali všichni. Protože nikdo neví, a ještě pořád to nevíme, jak to ovlivní návštěvnosti divadelních verzí. Jestli film odtáhne diváky nebo jich naopak přivede ještě víc. To nevíme. V případě Fantoma Opery to bylo tak, že do divadla přišlo víc lidí, například v New Yorku. Ale v tomhle případě? Opravdu nevím. Ovšem je to skvělý film. A muzikál je ve filmové verzi ještě lepší, protože máte možnost zabrat herce v detailu, máte víc emocí, lepší zvuk, máte nad vším kontrolu – nad barvami, prostředím… Takže si myslím, že to bude opravdu dobré, ať už se jinak stane cokoliv. Ale na začátku jsme říkali, že bychom s filmem měli počkat, dokud divadelní verze nepoběží, řekněme deset let (což jsme samozřejmě nemohli vědět, že tak dlouho opravdu poběží), ale nakonec po pěti letech jsme si řekli, že bychom o tom možná mohli začít přemýšlet, a nakonec se to stalo.
A jaký je postoj Agnethy a Fridy k celému fenoménu Mamma Mia? Vy dva s Björnem jste se do toho pustili, ale dámská část Abby stojí stranou.
Vlastně nevím, nemluvil jsem s nimi o tom. Ale mám pocit, že se jim to líbí. Na druhou stranu je to… nevím… jsou to ty písně bez Fridy a Agnethy. A můžeme říct, že kdyby tehdy na začátku nebylo jich, tak bychom tu dnes neseděli, protože ABBA by bývala nefungovala. Takže možná se cítí… já nevím… odstrčené? Netuším, nemluvil jsem s nimi. Já být jimi bych to tak asi cítil, protože ty písně fungují i bez nich. Na druhou stranu to, že fungují, je proto, že na nich kdysi před deseti, patnácti, dvaceti lety pracovaly.
Takže cítíte občas vinu, že jste je nějak nezapojili?
Ne, necítím. Ne. Měl bych?
Já nevím.
Ne. Můžou si se svými životy dělat, co chtějí, a já si zase můžu dělat se svým životem, co chci.
V dnešní době jste i podnikatel v jiných oblastech vedle Mamma Mia! Provozujete hotel…
Já? Ne, já ho neprovozuju. Jen mi prostě spadnul do klína. Nikdy jsem nemínil vlastnit hotel. Na začátku jsme byli tři, ale ti dva druzí nějak zmizeli, takže jsem se o něj musel postarat, proto to dělám. Kromě psaní hudby se jinak ničemu jinému moc nevěnuju.
Takže pořád uvažujete o skládání hudby…
Ano, ano… a možná i o točení filmů. Protože tohle byla pěkná zkušenost. Naučil jsem se spoustu věcí. Tedy ne dost, aby se ze mě stal producent na plný úvazek, ale už bych se nebál udělat příště místo divadla film. Uvidíme…
(původní rozhovor si můžete poslechnout zde)