(Nikdy)

 

 

Vy, kteří jste mi dali jiskru,
jež zapálila oheň,
když jsem pomýšlela na to, ukout si svůj meč,
vy mi znovu dáváte sílu.
Oheň, který jste zažehli,
hoří v mém srdci.
Brzy stráví každý pocit.
Za to vám budu vždy děkovat.

Tady žiješ v mém stínu.
Tady nemáš žádnou budoucnost.
Nikdy, má dcero,
nebudeš muset trpět proto,
že tvá matka
je těžce zkoušená a zavržená.

Nikdy neuslyší má dcera urážky
za svými zády, tichá a smířená.
To slibuji a přísahám.
Nikdy se má dcera
nebude muset dívat, jak se oči odvracejí
od neprovdané Ulriky,
Ulriky z Västergöhlu.

Vysoké boty, které dupaly,
pěsti, které bily –
vzpomínky na ně mi dávají odvahu,
dávají mi znovu sílu.
Vám, kteří jste mi dali nenávist,
jež stále žhne
a pálí zázračně v mé krvi,
vám budu vždy děkovat.

Tady žiješ v mém stínu…

Nikdy se má dcera
nebude muset dívat, jak se oči odvracejí
od neprovdané Ulriky,
té padlé.
Nikdy!
Nikdy,
jako Ulrika z Västergöhlu!