(Sen o zlatě)

 

Přísahali jsme si, že budeme v Americe
vždycky držet spolu, vzpomínáš?

 

Ten slib stále platí!

 

Prozradím ti svoje tajemství.
Odejdeme odsud a budeme rýžovat zlato v Kalifornii.

 

Arvid:
Ty chceš, abych šel s tebou...

 

A až najdeme dost, vrátíme se domů,
do starého Švédska a koupíme si velkostatek.

 

To nikdy předtím žádný smålandský farmář neudělal.

 

Máme štěstí, že jsme odjeli do Nového Světa.

 

Jen pomysli na všechny ty zbabělce, kteří zůstali doma.
Zůstávají na farnostech ve službě.
A později jednoho dne zemřou v koutě
odrané chatrče.

 

Ale takhle my dva nikdy neskončíme.
Už brzy odjedeme do Kalifornie.

 

Tam leží zlato a třpytí se a čeká na nás!

 

Nová země v dáli…

 

Slyším, jak nás volá!

 

Až povolí ledy…

 

…pak vyrazíme.

 

To sami nezvládnete.
Jste tak mladí a slabí.
Ty vaše fantazie neskončí dobře.

 

Rýžovat zlato není tak těžká práce,
těžší je orat pole –
to je sedlákovo trápení.

 

Je ti teprve osmnáct, sám to nikdy nezvládneš.

 

Tobě bylo teprve čtrnáct, když jsi odešel z domova.

 

To je pravda, ale to bylo ve Švédsku.

 

Bylo ti jen čtrnáct, ale nedal ses zviklat.

 

Honíš se za duhou jako dítě
a myslím, že dítě pořád ještě jsi.

 

Se vším tamním bohatstvím lidi používají nočníky ze zlata!

 

Nikdy toho nedosáhneš, nikdy se ti to nepodaří.

 

Tam si každý jde a o nic se nestará a nezná žádné dluhy.

 

Jestli si myslíš, že najdeš zlato, pak je tvůj osud zpečetěn.

 

Až se vrátíme, podělíme se s tebou, protože si tě vážíme.

 

To nedopadne dobře, ano, dejte na má slova.

 

Nic co řekneš,
Karl Oskare, nás nemůže zastavit.