Překlad z muzikálu Kristina Från Duvemåla (1996)
(Světlé jarní večery)
Kristina:
Otec s matkou u brány, když jsem jim přišla dát sbohem –
to je obrázek, který vždy ponesu ve svém srdci a své duši.
Každý večer se vracím zpátky a cesta je stále delší a delší.
Země vzdálená v místě i čase,
kde jsme se spolu procházeli za soumraku
jako snoubenci v dobách našeho mládí
za světlých jarních večerů.
Smutek, jenž cítím, tady nikdo nemůže pochopit.
Pane, vezmi mě zpátky a dovol mi spatřit to, co tolik postrádám!
Ve svých myšlenkách pokaždé cestuji zpět,
ale nikdy nedosáhnu
země vzdálené v místě i čase,
kde jsme se spolu procházeli za soumraku
jako snoubenci v dobách našeho mládí
za světlých jarních večerů.
Karl Oskar:
Jestli chceš, aby tě Bůh vzal zpátky do Švédska,
natáhnu ruku a podržím si tě u sebe.
Kristina:
Takže jsi slyšel, za co jsem se modlila!
Karl Oskar:
Dlouho jsem se sám sebe ptal,
co ti schází, a teď vím,
že teskníš po minulosti.
Ale schoval jsem něco,
co chci, abys viděla.
Kristina:
Nikdy se ti nestýskalo tolik jako mně
po našem starém domově...
oba:
...a po našich nejdražších.
Karl Oskar:
Někdy se to stává,
ale tohle mi vždycky připomene,
proč jsme odešli.
Kristina:
Anniny staré botky...
Karl Oskar:
Naše děti nám jednou poděkují, Kristino,
že jsme našli odvahu jít.
Kristina:
Myslíš?
Karl Oskar:
Mám návrh, který tě, myslím, trochu utěší.
Přemýšlel jsem, že požádám tvého otce, aby sem poslal
pár semínek z tvé jabloně doma.
Tak si budeš moci vypěstovat stromek.
Bude to tvoje vlastní jabloň.
Kristina:
Naše děti nikdy nebude trápit touha a stesk.
Nebudou mít v mysli jasné obrázky minulosti, které vídám já.
Nikdy se nezeptají, jestli stromy pučí a kvetou
v zemi vzdálené v místě i čase,
ani neuslyší smích za soumraku
jako ozvěny dětských let
za světlých jarních večerů,
za světlých jarních večerů.