Agnetha Fältskog pro časopis Ohníček (1978)

Autor: Michal <(at)>, Téma: Lidé, Vydáno dne: 10. 05. 2010

Dnes jsme pro vás připravili přepis raritního rozhovoru, který poskytla Agnetha v roce 1978 československému dětskému časopisu Ohníček.

Hudební skupinu ABBA znají mladí lidé na celém světě. ABBA je prostě pojem.
 
Se skupinou ABBA a s jejich písničkami se můžeme seznámit i ve filmu, který se právě u nás promítá. Nebudeme samozřejmě jeho obsah prozrazovat, ale jedno snad můžeme říci – hlavní postavu vytvořil mladý rozhlasový reportér, jenž dostal za úkol udělat rozhovor právě s touto sympatickou čtveřicí. O něco podobného se pokusil při své návštěvě Stockholmu i náš spolupracovník, a tak je dnešní POVÍDÁNÍ NA PŘÁNÍ věnováno Agnetě Fältskogové ze skupiny ABBA.
 
TO BYLO TAK
 
Když jsem se po příjezdu do Švédska zmiňoval o tom, že bych kromě jiného samozřejmě chtěl pohovořit i s ABBA, všichni se jenom usmívali a dokonce vylučovali možnost, že bych se během svého třítýdenního pobytu mohl k někomu z téhle skupiny dostat. Upozorňovali mě na to, že takové setkání je organizačně velmi náročné a ti čtyři jsou časově tak zaneprázdněni, že si nemám dělat žádné iluze.
 
Pomohla mi náhoda. Po všech nezdarech a odmítání manažérů jsem se rozjel do jejich největší agentury Polar Music a… ve dveřích jsem potkal Benna, vedoucího skupiny. Když slyšel, že jsem z Československa, byl velice ochotný a s nesmírnou srdečností prohlásil, že hned – jakmile se vrátí ze čtrnáctidenního turné po USA – mohou být všichni k dispozici. Musel jsem tuhlu nabídku odmítnout, tolik času jsem neměl, ale nakonec jsme se přece jen domluvili. Dostal jsem telefonní číslo na novopečenou maminku Agnethu a ujištění, že alespoň chvilku bude mít určitě čas. A také měla.
 
Agneto, jste nejen zpěvačka, ale také matka dvou dětí. Obě role jsou dost náročné. Jak se s nimi vypořádáváte?
 
Náš soubor má několik zásad a jednou z nich je ta, že se snažíme, aby naše zájezdy nebyly delší než čtrnáct dnů. V loňském roce se tohle naše rozhodnutí opravdu stalo pravidlem a nikdy jsem nebyla pryč déle. Samozřejmě, bez pomoci rodičů bych tuhle profesi nemohla dělat. Ale podstatné je také to, že mi pomáhají i naše děti – tím, že jsou hodné.
 
Uspořádání vaší skupiny není zcela běžné. Jaké výhody či nevýhody přináší práce v manželských párech?
 
Však to znáte, každé pro má i své proti. Jsme stále spolu, což přináší i zcela běžná lidská nedorozumění. Ale zato spolu můžeme prožívat i tu radost z práce, na níž se všichni čtyři podílíme stejným dílem.
 
Stihnete kromě své práce a péče o své děti ještě nějakou aktivní zálibu?
 
Koníčka jako takového opravdu nemám, víc prostě nestihnu. Chodím na lekce zpěvu, lekce tance, které musím dělat i pro udržení fyzické kondice. Zpěv a tanec jsou vlastně i mým největším koníčkem. Ovšem ještě jednu lásku mám – hrozně ráda plavu.

Představte si, že nečekaně máte několik dnů volna. Co byste dělala?
 
To si ovšem mohu skutečně jen představovat. Jela bych někam za sluníčkem, opalovala bych se a koupala.
 
Raději se tedy vraťme k oné oblasti pracovní.
 
Do konce března musíme natočit a hlavně dokončit naši dlouhohrající desku. Potom nás čeká příprava na turné, které podnikneme v létě.
 
Tak hodně úspěchů a hodně hezkých písniček.
 
Připravil Ivan Trojan