Překlad z muzikálu Kristina Från Duvemåla (1996)
(Smířil jsem se se svým koncem)
(Jednoho červnového večera přišel od břehu jezera zvláštní muž. Byl hrozně hubený, šaty na něm visely a pohyboval se, jako by neměl ve svém vyzáblém těle žádnou sílu. Robert se vrátil ze zlatých polí. S batohem plným dolarových bankovek. Karl Oskar odchází do Stillwater, aby je uložil do banky. Kristina vidí, že s Robertem není všechno v pořádku. Je nemocný. A jde zřejmě o život.)
Robert:
Myslíš, že jsem na umření.
Ale smrt mě neleká,
protože na tomto světě už není nic, co by mi mohlo ublížit.
Kristina:
To je pyšné a povýšené!
To budeš muset vysvětlit!
Robert:
Smířil jsem se se svým osudem,
Kristino, všechno
kolem mě je neklidné.
Utekl jsem od pokoje a klidu,
ale všechno, co mě potkalo, jsem zavinil sám.
Každému je dán zvláštní osud,
kterému člověk neuteče, ať se snaží, jak chce.
Vstoupí do těla a duše, když se narodíš,
a zůstává tam po celý život.
Není nic platné prosit Boha, aby tě změnil.
Protože žádný tvor se nenarodí víc než jednou.
Já zůstanu navždy Axelem Robertem Nilssonem.
Smířil jsem se se svým osudem,
ten malý človíček, kterým jsem.
Byla to ta nejtěžší a nejtrpčí věc, jakou jsem kdy udělal.
A co přijde pak…
Co by mě ještě mohlo lekat?
Protože k mému osudu patří i konec života…
Myslím smrt.
Kristina:
Roberte, ty mě děsíš!
Ale začínám tě chápat.
(k Märtě s úzkostí:)
Zazpívej mu něco, Märto!
Třeba tu, kterou jsi zpívala včera.
Märta:
Šťastně jdeme do školy,
čteme, píšeme, počítáme
během vyučování.
Tak se učme
naslouchat pozornýma ušima.
Vědomosti jsou lepším darem
než všechno zlato, co se třpytí.
Robert:
Měl bych se vzepřít Našemu Pánu?
Bojovat jako předem poražený až do konce?
Vím jistě, že vyhraje,
tak jsem se vzdal.
A tak na mě smrt nedosáhne,
tak můžu najít klid.
Protože když přijmu smrt,
ano, pak už mě neznepokojuje.
Nechápeš?
Nemysli si, že se chvástám.
Všechno, co jsem řekl, je pravda.
Jsem smířený s osudem.
Kristina:
To jsou Arvidovy hodinky…?