Chess na turné – recenze

Byl to šach-mat, když Newcastle hostil světovou premiéru muzikálu Chess.

 

Show, jejímiž autory jsou Benny Andersson a Björn Ulvaeus ze skupiny ABBA a textař Tim Rice, sklidila včera večer v místím divadle Theatre Royal nekončící ovace. Hrát se zde bude dva týdny a pak se vydá na národní turné.

 

V hledišti seděl i Tim Rice, který zde byl svědkem překvapivě nového pojetí muzikálu obsahujícího písně jako I Know Him So Well a One Night In Bangkok.

 

Některé části show byly po předpremiéře vypuštěny, mezi jinými např. prostopášné scény ze začátku druhého dějství – One Night In Bangkok – k velkému zklamání režiséra Revela Horwooda.

 

„Měli jsme pár stížností na to, jak moc je v Bangkoku sexu,“ vysvětloval. „Musel jsem se rozhodnout, jestli z toho chci mít zábavu pro celou rodinu nebo zda mám lidem dát najevo, že Bangkok je skutečné místo a tyhle sexuální prvky posunují celé vystoupení kupředu. Možná, že pokud Chess skončí na West Endu, vrátím to tam. Řekněme, že tak budu mít k dispozici odpolední a večerní verzi představení. Všechna moje práce je však zpravidla kontroverzní. Všude se snažím posunovat hranice.“

 

 

Nedělám s tím žádné okolky, jsem obrovský fanoušek muzikálu Chess. Nutno přiznat, že je to na uvedení opravdu náročný kus a několik pokusů v minulosti dopadlo velmi špatně. Ale to se určitě netýká této nové úžasné inscenace v rukou Revela Horwooda.

 

Myslel jsem si, že původní westendová verze, kterou jsem shlédnul koncem 80. let, je prostě nepřekonatelná. Nikdy však nepodceňujte kreativitu pana Horwooda – a tady se mu možná podařilo stvořit konečnou verzi muzikálu Chess.

 

Byl jsem fascinován od začátku až do konce a přestože trvá představení téměř tři hodiny, mohl bych tam býval sedět a vidět ho celé znovu a znovu a znovu.

 

Divadlo Theatre Royal by mělo být hrdé na to, že je prvním divadlem, které hostí toto představení, a to díky svému producentovi Michaelu Harrisonovi, který se mi předtím přiznal, že ví, jaký je to risk uvést inscenaci takových rozměrů. Jeho zářivý úsměv po premiéře ovšem dokazoval, že i ten největší risk se občas vyplácí.

 

Chess napsali Björn Ulvaeus a Benny Andersson ze skupiny ABBA společně s textařem Timem Ricem. Děj je zasazen na přelom roku 1979/80 na pozadí studené války a soustředí se na šachové Mistrovství světa, kde proti sobě stojí Američan a Rus. Ale to je jen okrajový motiv příběhu. O co tu opravdu běží je dramatický milostný trojúhelník, v němž Američanova partnerka vymění svého přítele za jeho ruského oponenta za obrovského zájmu médií.

 

Horwood se zaměřil na tyto vztahy a jeho verze v některých místech doslova rve srdce. Od počátku víte, že uvidíte něco opravdu mimořádného.

 

Není tu žádný orchestr – místo toho na nástroje hrají přímo na scéně sami herci, aniž by měli k ruce noty, zároveň na nich leží obrovský úkol zazpívat jedny z největších a nejobtížnějších písní v historii muzikálového herectví, a přitom ještě musejí hrát a tančit! Z toho jde hlava kolem – a oni to všechno zvládají a výsledek je ohromující.

 

Jestli tahle inscenace nezíská hromadu ocenění, pak je v divadelním světě něco divného. Má totiž všechno.

 

Herci hrají na oslnivé LED šachovnici a počítačem vytvořená scéna perfektně dokresluje děj. Je zde i určitý prvek afektu, ale není přehnaný a pouze přispívá k vyznění inscenace jako celku.

 

Přestože je to představení celého ansámblu – a tleskám každému z nich – představitelé hlavních rolí jsou bez diskuse prostě ohromující. Shona White hraje Florence, původem maďarskou ženu, která stojí uprostřed milostného trojúhelníku. Srší z ní energie na všechny strany. Nobody’s Side je trhák představení a z jejího emocemi nabitého podání You And I člověku běhá mráz po zádech.

 

I Know Him So Well, kterou zpívá společně se stejně úžasnou Poppy Tierney (Rusova manželka Svetlana), je zde podána v poněkud klidnější verzi, ale funguje bezvadně.

 

James Fox (Američan) se chopí svého v písni Pity The Child, kterou zpívá jen s akustickou kytarou. Tim Rice o jeho verzi prohlásil, že ještě nikdy neslyšel tak procítěné podání.

 

Anthem je pro mě jednou z nejlepších písní, jaké kdy byly složeny a Daniel Koek (Rus) uzavírá první dějství přiléhavým ztvárněním, které přivedlo mou partnerku k slzám. Na konci druhého dějství zopakuje stejnou píseň ohromujícím způsobem Shona White.

 

David Erik jako rozhodčí během svých čísel řídí celé jeviště.

 

Zažijeme i pár šoků, i když ne tolik, kolik bych rád. Horwood byl donucen trochu umírnit sexuální narážky ve One Night In Bangkok. I tak je to docela prostopášná scéna a i když nic neztrácí ani ve své „zkrocené“ verzi, rád bych ji viděl v celé její původní kráse.

 

Merano, jedno z úvodních čísel představení, bylo úplně vypuštěno z časových důvodů. Ale pro mě čas utíkal tak rychle, že bych byl moc rád, kdyby zůstalo na svém místě.

 

Jde o světovou premiéru předního představení. Prvotřídní a bezchybnou!

 

Gordon Barr, Newcastle Chronicle