Agnetha zblízka

Vysokorychlostní vlak Shinkansen uhání tiše rychlostí 125 mil za hodinu rovinatou japonskou krajinou. Je polovina března 1980 a my jsme na cestě z Tokia na sever do města Koriyama, kde ABBA později večer odehraje koncert. ABBA a jejich doprovod mají pro sebe celý jeden vagón. Agnetha sedí sama u okna. Před ní sedí Benny s Fridou a čtou si. Björn dříme. Všude je ticho. Agnetha mi pokyne, abych si k ní přisednul a dlouze si povídáme o životě superhvězdy a svobodné matky s malými dětmi.

 

- Tady v Japonsku je to dobré. Bydlíme pořád na tom samém místě a nemusíme tolik cestovat. Dokázala bych vystupovat každý večer několik let v kuse – to, co je opravdu náročné, není samotné koncertování, ale cestování a časový posun.

- Špatně spím a potřebuji skoro týden, abych si zvykla. A to člověka zmáhá. Všichni jsme už trochu unavení. Tolik se toho stalo... a tak rychle. Život na turné je docela monotónní.

- A navíc jsem domácí typ a pořád se mi stýská po domově. Včera jsem dvakrát volala domů jen abych slyšela, jak se děti mají. Linda měla zánět středního ucha, ale už je jí dobře.

- Ano, s chutí bych si dala rok pauzu už jen proto, abych si odpočinula. Chtěla bych relaxovat a věnovat se jiným věcem, které mám ráda. Ale ze všeho nejvíc bych ráda trávila víc času s dětmi. Letos na podzim začne Linda chodit do školy a v tu dobu nechci být pryč.
- Chci být doma, když se vrátí ze školy. Moc se do školy těší a už umí číst a psát. Je velice bystrá a vyspělá.
- A pak je tu i malý Christian, kterého hrozně zajímá hudba. Lindu ani tolik ne. Ale Christian hned jak se vzbudí a přijdeme do obývacího pokoje, jde rovnou k magnetofonu, nasadí si sluchátka a sedí a poslouchá. Když nemá sluchátka, tak na hudbu tancuje. Jeden čas prostě musel slyšet Chiquititu dvacetkrát až třicetkrát denně. Ta píseň mě málem dohnala k šílenství. Nejradši poslouchá Abbu. Já si naše písničky nepouštím nikdy.
- Hudba ho opravdu baví, to je hned vidět. Mnohem víc, než tomu kdy bylo u Lindy. Jednou za čas si sedne ke klavíru a hraje. Je to legrační, vždyť je mu teprve něco málo přes dva roky.

- No, je to vážné. Samozřejmě je to mezník, cítím to. Už nejsem teenager. Zjišťuji, že začínám přehodnocovat některé věci. To, co se mi dřív nelíbilo, teď dokážu akceptovat. Člověk vidí věci jinak.

- Myslím si, že život je výzva. Jsem nevyrovnaná. Občas se v životě cítím nejistá, ale to mám asi společné s většinou lidí. Někdy jsem dole, jindy nahoře. Jsem taky velkorysý člověk. A jsem věrná a dobrosrdečná. Možná až příliš dobrosrdečná. Ale mám i výbušnou povahu, a když se děje nějaká nespravedlnost, rychle na to reaguji.

- Jsem ráda doma. Myslím, že je zajímavé potkávat nové lidi. Ráda si povídám o životě. Chtěla bych napsat knihu, ale obávám se, že bych to nesvedla. Knihu o životě, o všech myšlenkách, které se mi honí hlavou, o všem, čím jsem prošla. Hodně přemýšlím, obzvlášť poslední rok. Chtěla bych cítit, že všechno má svůj smysl, všechno, co se děje. Věřím v osud, opravdu.

- Když máte děti, získáte jiný přístup k životu. Neustále se měníte. To, že se mi narodili Linda a Christian, byla největší změna v mém životě. Kdybych měla možnost žít svůj život znovu, zvolila bych život s dětmi. Děti člověku hodně dávají.

- Peníze samozřejmě, a ekonomickou nezávislost. Byla jsem nucena naučit se neustálým kompromisům. Takové to je, když jste čtyři osobnosti. Ty roky mi taky daly sebevědomí, které pramení z vědomí, že tolika lidem se líbí to, co děláme. Že jsme něčeho dosáhli a lidi nás za to mají rádi.

- Jsou důležité jako prostředek k bezstarostnému životu. Ale peníze nejsou synonymem štěstí. Nechodím po světě a necítím se šťastná jen proto, že mám peníze. Ale dají vám jistotu. Nemusíte pořád počítat a myslet na výdaje.

- To, že vás lidé znají. Člověk se nemůže volně pohybovat. Jsou dny, kdy se necítíte dobře a chcete být sami, a pak je to problém. Občas jsem byla na fanoušky nepříjemná. Pak mě tížilo svědomí. Konec konců, fanoušci za vámi přicházejí, protože vás mají rádi. Taky s tiskem, s tím, co píší některé časopisy, je to těžké. Hrozně se mě dotýká, když se ke mně nechovají fér. Ale i na takových věcech si člověk musí najít něco pozitivního. Všechny těžkosti a věci, které na vás špatně působí, vás nakonec posílí. Myslím, že jsem silná osobnost. Zažila jsem už hodně.

- Zeptejte se Björna (ha, ha, ha). Ne, řekla bych, že ne. Někdo si to možná myslí. Björn si to ale nemyslel. Celé je to o rozdílnosti povah. Každý vztah zažívá těžká období. Neznám žádné bezproblémové partnerství. Když jeden druhého milujete, chcete bojovat. Tak všechny těžkosti společně překonáte. Když se ale nemilujete, nedokážete to. Pak dřív nebo později přijde rozchod. Když máte spolu děti, je to tím horší. Ale co můžu dělat? Děti budou stěží šťastné, když na sebe budete celý život křičet.
- Někdy mívám kvůli Lindě a Christianovi špatné svědomí. Je škoda, že nemají úplnou rodinu. Bojím se, že se odcizí a budou nejistí, když tráví jeden týden tady a další týden někde jinde. Ale jak mám tohle vyřešit? S Björnem jim oba musíme dát tolik jistoty, kolik jako svobodní rodiče můžeme. Člověk nikdy nesmí nechat děti někde uprostřed jen proto, že se rodiče nedokážou dohodnout.

Vlak se blíží do cíle. Za pár hodin bude zase na scéně. Agnetha Fältskog, Superhvězda a Matka a stejnou měrou i naopak.