Kristina v Helsinkách - recenze

29. února 2012 muzikál Kristina Från Duvemåla konečně vycestoval za hranice Švédska v divadelní podobě. Zatím ne na Broadway nebo West End, ale do malého divadla v Helsinkách, které uvádí díla švédských autorů ve švédštině.

 

Na premiéru přijeli mezi jinými celebritami Bennyho synové Ludvig a Peter (ten i s manželkou Nanne Grönvall), zpěvák Tommy Körberg, člen BAO Göran Arnberg a finská zpěvačka Arja Saijonmaa.

 

Hodinu před začátkem představení se  přestřihla páska a divadlo oficiálně zahájilo provoz po rozsáhlé rekonstrukci. V 18:30 byl čas se usadit a mohla začít poučná cesta časem zpět i dopředu.

 

Inscenace Kristiny ze Svenska Teatern je prakticky totožná s tou původní z Malmö, Göteborgu a Stockholmu v 90. letech. Představení je asi o 15 minut kratší, ale výprava je stejná.

 

Největší změnou je samozřejmě obsazení. Nejpatrnější je to v hlavních rolích – Maria Ylipää hraje Kristinu, Robert Noack Karl Oskara, Oskar Nilsson Roberta a Birthe Wingren Ulriku. A odvedli vynikající práci! Maria Ylipää je výjimečná v roli Kristiny a ačkoliv se nemůže zcela vyrovnat medovému zpěvu a dech beroucímu herectví Helen Sjöholm, velmi se mu blíží. Dokonale ovládá svůj křišťálově čistý hlas, má bezchybnou dikci (i když místy s patrným finským přízvukem) a hraje s takovým šarmem, opravdovostí a tak sympaticky, že člověk touží přijít znovu. Naprosto skvělá volba!

 

Robert Noack je rovněž výborný zpěvák. Nevládne takovou vášní, jakou do role Karl Oskara vnesl Anders Ekborg, ale místo toho přináší do své postavy více horlivosti a mladického zápalu, což v některých ohledech fungovalo trochu lépe.

 

Přístup k postavě Roberta v podání Oskara Nilssona byl patrně největší změnou v nové isncenaci. Byl to Robert, jako ho známe, ale zahraný s větší lehkostí, což ale představení dobře posloužilo. Ve srovnání s Peterem Jöbackem neměl tak silný kontakt s obecenstvem – zejména při repríze Ut Mot Ett Hav – ale to znamenalo, že muzikál se plynuleji blížil k Du Måste Finnas a svému srdceryvnému závěru.

 

Ulriku z Västergölu, jednu z nejtemperamentnějších postav v Kristině ztvárnila Birthe Wingren. Nemá tak chraplavý hlas jako Åsa Bergh, přesto ale dokázala oživit vášeň a komplikovanost své postavy a výborně interagovala s ostatními herci.

 

Takže jaké byly změny? Nebylo jich mnoho, ale z těch zásadnějších Fina-Kajsa nevypráví historii vší v písní Löss. Cesta vlakem z New Yorku do Stillwater se odehrává během písně Hemma. V Red Iron / Hjälp Mig Trösta chybí postava rudého náčelníka, v Ett Herrans Underverk se změnilo pár not a několik kratších meziher je mluvených, místo zpívaných. V zásadě je to však to samé nádherné představení jako vždycky předtím, jenom v intimnějším provedení (Svenska Teatern má jen asi 600 míst).

 

Samozřejmě je to dlouhá doba, co měl někdo možnost shlédnout celou divadelní inscenaci muzikálu Kristina Från Duvemåla a tak bylo úžasné vidět toto mistrovské dílo zase při životě. Bylo to jako vidět květinu, která byla v dlouhém zimním spánku, jak znovu rozkvétá a ukazuje svou krásu světu.

 

V mezidobí se uskutečnily dvě koncertní verze – jedna ve Švédsku, která byla přesnou hudební kopií původního divadelního provedení, a potom anglické koncerty z New Yorku a Londýna, které jsou dostupné i na CD. Ale vidět a slyšet muzikál znovu ve švédštině bylo neuvěřitelně výjimečné a mnohem lepší, než anglické koncertní verze.

 

A můžete být klidní, Helsinský ansámbl je pro představení jako stvořený a vzdává hold tomu, jak byl muzikál původně navržen, a  zároveň mu dává nový život. Čtyřiadvacetičlenný orchestr po taktovkou Hanse Eka je absolutní špička a zvláštní zmínku zaslouží i akustika Svenska Teatern, která je prostě senzační.

 

Velké uznání patří pochopitelně Bennymu, Björnovi a Larsovi. Na začátku museli být určitě v pokušení udělat změny už jen kvůli změnám, ale naštěstí zřejmě velmi brzy došli k závěru „proč opravovat něco, co funguje.“

 

A jaký byl verdikt obecenstva na premiéře? Dlouhý, bouřlivý aplaus, potlesk vestoje trvající téměř deset minut a nespočet děkovaček!