Premiéra muzikálu Hjälp Sökes

Toto zatím poslední společné dílo obou „B“ ze skupiny ABBA s obtížemi někam zařazují i všichni zúčastnění – režisér Lars Rudolfsson, scénáristka Kristina Lugn i autor hudby Benny Andersson a textař Björn Ulvaeus.

 

Hjälp Sökes (Hledá se pomoc) vypráví příběh dvou bratrů, Axela a Engelbrekta, kteří zdědili po rodičích farmu.

V pustině se potýkají s existenčními problémy i s péčí o domácnost. Neustále žijí ve stínu odkazu svých rodičů a chovají se jako dva sirotci. Potřebují pomoc a proto si v místních novinách podají inzerát. Ten začíná slovy: „Hledá se pomoc pro malou farmu...“

Na inzerát se ozvou matka a její dcera Hillevi, které společně s kozou jménem Kalleman přijíždějí na farmu. Dcera funguje jako tlumočník své matky. Vysvětluje: „Má matka není hluchá. Ale rozhodla se neposlouchat. Matka není ani němá. Jen svůj život vede v tichosti. A koza?! No, dá se říct, že Kalleman je tady šéf.“

Matka je expert na komunikaci se zvířaty. Jednoho dne po příjezdu matky a dcery přistihnou bratři svého starého koně, jak předvádí ty nejvybranější cirkusové kousky. Zvířata tančí, místo aby pracovala, což bratry vyděsí. Co se děje s jejich rodinnou farmou? Proč jen napsali ten inzerát? Cožpak už nic nebude jako dřív?

Engelbrekt a Hillevi si uprostřed noci začnou povídat a rozumí si natolik, že Axel začne žárlit. Vystupuje proti matce a její podivné koze a libuje si ve svém trápení. Ale přítomnost Hillevi, její matky a Kallemana změní pohled obou bratrů na život. Najednou slyší zpívat slavíky. Začnou si vážit toho, že mají své nové přátele u sebe na farmě a dokonce uspořádají kabaretní vystoupení pro zvířata, aby zabránili podivné trojici v odchodu.

Hillevi, matka a koza však dosáhly svého cíle – daly bratrům naději a kuráž – a tak farmu opouštějí. Zůstávají dva bratři, kteří zažili neuvěřitelné věci a mají úžasné životní zkušenosti a vidí teď farmu v novém světle vycházejícího slunce.

Na rozdíl od muzikálů Chess a Kristina Från Duvemåla se v Hjälp Sökes tolik nezpívá. Naopak, je zde spousta mluveného slova. Bennyho doprovodná hudba a osm písní, které tvoří partituru, dohromady dávají jen nějakých 45 – 50 minut hudby. O její reprodukci se stará skupina pěti hudebníků, kteří vystřihnou širokou paletu stylů od balad, přes ruské pochody až po popové a cirkusové skladby. Je to příjemná směsice a dá se říct, že některá místa patří mezi nejlepší Bennyho výtvory posledních let. Benny doufá, že doprovodné album k muzikálu vyjde někdy v květnu. Příští týden začne Benny s muzikanty nahrávat soundtrack.

Muzikál vzešel z nápadu režiséra Larse Rudolfssona. Když se ho zeptáte, jak to všechno začalo, dokonce i jeho smích připomíná řehtání, když vysvětluje, jak se tento neobvyklý projekt proměnil ve skutečnost. „Začalo to tím, že mi Suzanne (Suzanne Berdino, dánská cirkusová drezérka, která má v muzikálu na starosti práci se zvířaty – pozn. red.) řekla o těch svých krávách. Ony totiž umějí dělat různé kousky společně s kozou. Tehdy jsem začal snít. Suzanne je režisérka pro zvířata. Kolegyně režisérka, která pracuje v úplně jiném světě s živými zvířaty. Přesto máme spoustu společného, hlavně názor na to, jak by se měly věci dělat. Je to o vášni pro práci, ne nucení se do něčeho. Nic by se nemělo dělat proti přírodě.“

Rudolfsson začal pracovat na příběhu o dvou bratrech, kteří mají farmu se zvířaty – a obrovské problémy. Našel příběh, který přímo volal po textu z pera Kristiny Lugn.

„To byla snadná volba,“ říká Lars. „Kristina Lugn byla naprosto nezbytná. Byla to jediná osoba, kterou jsem si dokázal představit, jak píše o dvou bratrech, kteří se 'plahočí ve své příbuzenské linii', abych to řekl jejími vlastními slovy. Ona dokáže vykreslit trauma mezi dvěma sourozenci v tragikomickém provedení jako nikdo jiný.“

„Takže dál jsme potřebovali hudbu. Kdo ji napíše? Samozřejmě Benny. A jak ten projekt nabíral na serióznosti, požádal jsem Björna, jestli by nenapsal texty. Myslím, že to téma ho zaujalo. Bratři se setkají s něčím neznámým, co v nich vyvolá něco, na co nejsou připravení. Mohou to být silné pocity, potřeba lásky, uvědomění nedokonalosti.“

Když Lars Rudolfsson povolal Kristinu Lugn, každá scéna už byla dopředu promyšlena, což pro ni byla velká neznámá: „Je opravdu těžké psát nápady jiného člověka. Nejsem ten typ spisovatelky. Většinou píšu hry, které ani nemají zápletku a stojí jen na citu herců pro jazyk. Ale pak jsem si uvědomila, že jen proto, že to jsou farmáři, nemusejí přece pořád jen chodit a mluvit o tom, že farmaří. Mají i jiné zájmy, o kterých se můžou bavit. Takže jeden z bratrů se zajímá o Strindbergologii a píše literární kritiku. Myslím, že píše pro švédské noviny Svenska Dagbladet.“

„Je vlastně trochu obtížné v téhle hře něco popsat... je to klasický špatný vztah mezi dvěma bratry. Ale vidíte, jak se mění. Je tu dětinskost a hravost – objevuje se tu a tam uvnitř bratrů. Nebo je venku?“

„Hra obsahuje osm písní, ale zvířata žádnou nedostala,“ říká Björn Ulvaeus. Psal však o koze. „Bylo to legrační ale zvláštní psát texty pro hru od básnířky Kristiny Lugn. Bylo to o nervy, než jsem dostal její požehnání. Dialogy jsou nespoutané, tak jako ve všech jejích dílech... jsou rychlé, plné asociací do různých směrů. Dalo mi to spoustu volnosti. Řekla mi, co mají ty písně vyjadřovat, ale nic víc. Třeba o mladé dívce napsala: 'Tady Hillevi zpívá o věcech, které nikdo neví'... tak jsem mohl napsat píseň Bortom Sol Och Måne (Za sluncem a měsícem).“

Björn Ulvaeus vnímá muzikál Hjälp Sökes jako jasné existencialistické dílo: „Je to Sartre ve skořápce. Pro mě je to otevření existence. Je to o lidech ve stavu věčného přetváření, o dvou přízemních jedincích, kteří procházejí proměnou. Zvláštní je, že zvířata mají úžasnou schopnost vtáhnout člověka do sebe.“

Jen těžko dokáže odhadnout, jestli by se muzikál mohl uvést i někde jinde. „Snad v Oslu nebo Helsinkách. Ale není to muzikál, který byste mohli uvést na Broadwayi. Legrační na tomhle projektu je, že je naprosto odlišný od všeho, co jsme udělali v minulosti. Nikdo nás nemůže obvinit z komerce,“ říká.

Když se Björn Ulvaeus pokouší srovnat práci na Hjälp Sökes s přípravami muzikálu Chess v roce 1985 v Londýně, přiznává, že je to veliký rozdíl. „Byl to obrovský podnik. Když jste chtěli něco změnit, bylo to jako převrátit cisternu. Tady je to podobné práci ve studiu. A je to opravdu úžasné – člověk může zkoušet dělat věci úplně jinak.“

 

Benny Andersson si užívá, že může pracovat jinak: „Tenhle formát mi opravdu vyhovuje. Pokud nám něco skřípe, prostě jen zkusíme, co se stane, když nahradíme šestnáct taktů dvaatřiceti. Všichni muzikanti neustále pracují. Není to jako sedět se čtyřiceti lidmi v orchestřišti v divadle Cirkus před premiérou Kristiny.“

 

Projekt komplikuje skutečnost, že každá představa, jejíž součástí jsou živá zvířata na scéně, vyjde pokaždé trochu jinak. Tento problém se řeší tak, že se do partitury přidá hodně míst s možností improvizace – tzv. vamping.

 

Benny vysvětluje: „Vamping spočívá v tom, že hrajeme malé úseky, které se dají dokolečka opakovat, takže ve chvíli, kdy se pes rozhodne vstát, jsme připravení. V této hře potřebujeme spoustu podobných malých 'záchranných sítí'. Často používáme jednu melodickou linku, která jde pořád dál a dál, dokud do hry nevstoupí další prvek.“

 

Skládání hudby pro zvířata Benny přirovnává k psaní filmové hudby; nechává hudbu podbarvovat určité věci, které se dějí. Myšlenka je v tom, že celý kus prodělává hudební vývoj. Začíná to dvěma bratry, kteří se na ničem nedokážou shodnout. Tehdy se na jevišti téměř výhradně jen mluví.

„Začátek je na hudbu velice chudý. Ale pak ženy změní styl představení. Nový element vstoupí do jejich životů. To se pokoušíme popsat. Od té chvíle se objevuje čím dál tím více hudby a víc a víc zpívaných čísel,“ říká Benny Andersson.

 

Když jste zažil takový úspěch s muzikály Chess a Kristina, myslíte někdy na to, jak tohle překonat?

 

Benny: „Člověk nutně nedělá věci proto, aby sám sebe překonal. Tohle je projekt pro radost a je to umělecká výzva. Když jste byli součástí skupiny ABBA, nikdy to už nemůžete překonat. Ne, pokud jde o úspěch u publika. A v takové pozici je příjemné být.“

 

Ve švédském tisku se objevila celá řada vesměs pozitivních recenzí. Za všechny alespoň jedna z deníku Svenska Dagbladet:

 

„Hudebně melancholické a silné, empatické a povznesené.“

 

„Hjälp Sökes je brilantně jiskřivá verze Bönde Söker Fru (Farmář hledá ženu) od Kristiny Lugn – nepřerušované dobrodružství v jazyce, do něhož se máte chuť ponořit a nechat ho ochutnat svým srdcem. Její dojemný text je obtěžkán vším, co bolí, leká a znervózňuje, ale otevírá mysl zázrakům a záhadám života.“

 

„Hudba Bennyho Anderssona je šitá na míru. Folková hudba jiskří a když dorazí ženy, farma je plná třpytivých harmonií. Engelbrekt má pěknou barvu hlasu a zpívá o své touze po lásce. Rocková píseň o ubohém Alexovi, který zůstal sám, je adeptem na hit.“

 

„Sofia Pekkari září v roli strážného anděla Hillevi. Je to napůl pohádková víla, napůl potrhlá divoška, mlčenlivá pastýřka, která představuje empatii i existenční úzkost. Mluví v metaforách a čistě zpívá jedny z nejlepších balad, jaké kdy Benny Andersson a Björn Ulvaeus složili.“

 

„Když se realita rozpadne a farma se promění v kouzelný cirkus, Suzanne Berdino nechá zvířecí ansámbl složený z rozjařených prasat, umíněných psů, kozy Kallemana, koně Douglase, krav a hus převzít jeviště. Je to zvířecí a lidské, je to krása s ostrým humorem, směs mrvy a poezie. Je to prostě neuvěřitelné.“



Krátký úryvek z písně Bortom Sol Och Måne si můžete poslechnout [zde]