(Příběh srdce)

 

To musel být on –
jeho tvář se mihla v davu –
to úplně stačí,
aby mi srdce bilo jako o závod.

Stojím jako v transu,
pohled upřený na konec autobusu,
vím, že nemá smysl to zapírat,
nemůžu o nás přestat přemýšlet.

Příběh srdce
je mým příběhem.
Pak jsi mi ho vzal,
každou nádhernou větu.
Byla jsem v teple a bezpečí
a teď jsem venku na mraze.
A vím, že jsem svůj příběh neměla vyprávět.

Příběh srdce,
celá jsem se ti otevřela.
Ještě jsem nedočetla stránky,
na nichž inkoust nestačil zaschnout,
a už musím potlačovat city ve svém příběhu.

Snažím se odolat,
ale vzpomínky se vracejí.
Je to tak dávno
a pořád jsem bezbranná.

Dům u jezera,
jeho ruce spočívaly na veslech,
mluvil s tichým přesvědčením,
opatrně odemykal dveře.

Příběh srdce…

Zahlédnul mě
nebo je to jen má představa?
Snad jsem jen jeho tvář viděla v jiné,
tvář, kterou si stále obtížněji vybavuji.

Nikdy se nevzdám,
hledám tě všude.
Čas běží a smutek nahradil zoufalství.
Svým způsobem se mnou zůstaneš, dokud nás smrt nerozdělí,
jako stín v mém srdci, navěky.

Příběh srdce,
celá jsem se ti otevřela.
Ještě jsem nedočetla stránky,
na nichž inkoust nestačil zaschnout.
Láska mě strhla a byla jsem ztracená,
tak co jsem měla dělat?
Musela jsem ti přečíst svůj příběh.

Příběh srdce
je mým příběhem.
Pak jsi mi ho vzal,
každou nádhernou větu.
Všechny city jsou skryté v mém příběhu.

Příběh srdce
je mým příběhem.
Pak jsi mi ho vzal,
každou nádhernou větu.
Byla jsem v teple a bezpečí
a teď jsem venku na mraze.
A vím, že jsem neměla vyprávět svůj příběh.

Příběh srdce,
celá jsem se ti otevřela.
Ještě jsem nedočetla stránky,
na nichž inkoust nestačil zaschnout.
Láska mě strhla a byla jsem ztracená,
tak co jsem měla dělat?
Musela jsem ti přečíst svůj příběh.