[Nebyla jsem ta (kdo řekl sbohem)]

 

Tvé a mé oči
spolu dlouho nerozmlouvaly,
zdá se to jako věčnost,
co jsem se procházela s tvým úsměvem.
Nade vším visí temné mračno.
Vzpomínky nikdy nelžou,
přesto mluvíme o tom, jaké to bylo,
a myslím, že oba víme,
že ty city nezemřely.

Nebyla jsem ta, kdo řekl sbohem, ne.
Nebyla jsem ta, kdo zmizel do noci.
A nebudu ta, kdo řekne,
že to nemůžeme zkusit znova.

Tvůj a můj dotyk
spolu dlouho nepromluvily.
Říkáš, že jsme se oba změnili,
ale musím na tebe stále myslet.
Mohl bych ti říct, že je po všem,
ale tím bych jen ztratil
blízkost té, po níž toužím.
Tak jen do toho,
zeptej se mě,
jestli tě ještě miluji.

Nebyl jsem ten, kdo řekl sbohem…

Nemusel ses ptát,
prosím, neptej se.
Měla bys to už vědět, děvče,
chci tě zpátky!

Nebyla jsem ta, kdo řekl sbohem…