The ABBA Wonder

Pane Ulvaeusi, váš obrovský úspěch s Abbou se odehrál před čtvrt stoletím – co jste udělal od té doby?

Já a Benny Andersson jsme napsali muzikál Chess, hraný v Londýně. Ostatní projekty měly silnější kořeny ve Švédsku; mimo jiné i další muzikál, který se úspěšně hrál po tři roky ve Stockholmu.

Tam ovšem nezazněly žádné popové hity jako Dancing Queen nebo Waterloo...

Rozhodně není jednodušší psát popové písničky. Možná, když už jste vyzkoušeli všechny styly... Být součástí popové scény můžete být jenom na krátkou chvíli v životě, většina umělců je na vrcholu tvořivosti pouze sedm, osm let. Během té doby napíšou skutečně dobré písničky, které se budou zpívat po desetiletí. My jsme měli taková léta s Abbou – a velké štěstí. To kouzlo, které se rozvinulo, když jsme spolu pracovali ze začátku, bylo jedinečné. A pak zmizelo. Chtěli jsme každý dělat něco jiného.

Nikdy jste nepocítil potřebu se znovu vrátit na pódium?

Nikdy. Zvláštní, že? Spousta velkých umělců se cítí dobře jenom na pódiu. A taky jsou tu další – jako já – kteří si raději sednou a vymýšlí věci, které pak zpívá někdo jiný. Vždycky jsem byl takový, ale taky jsem po celá ta léta musel vystupovat. S koncem Abby také skončil Björn Ulvaeus jako bavič obecentsva.

Mamma Mia! – čí to byl vlastně nápad?

Byl to nápad Judy Cramerové. Řekl jsem ´tak jo, ale až mi ukážeš nějaký dobrý příběh.“ Nejdřív pustili do oběhu pár otřesných verzí. A pak se objevil scénář od Catherine Johnsonové.

Příběh muzikálu nemá nic společného s příběhem Abby – proč?

Protože je to nuda. Možná to vypadá zajímavě z vnějšího pohledu, ale když jste přímým účastníkem, není to zas tak vzrušující. Nikdy bych se nepodílel na hře, která má něco společného s Abbou. Je to pro mě minulost.

Mamma Mia! se odehrává na řeckém ostrově. Mladá dívka pátrá po svém otci a dovídá se o divokém životě své matky. Jak do toho zapadají písničky od Abby?

Autorka Catherine Johnsonová měla na výběr ze sta písní, ale nedovolili jsme jí změnit původní texty. A to byl ten požadavek a výzva – vyprávět příběh kolem těch písniček.

Jste pořád v kontaktu s bývalými členy Abby?

S mojí bývalou ženou Agnethou máme dvě vnoučata, takže se vídáme poměrně často. Jinak stále spolupracuji s Bennym a Frida mě občas navštíví ve Stockholmu. Také investovala do Mamma Mia!

Takže chodíte společně na premiéry?

Ne. Naposledy jsme se všichni čtyři sešli před deseti lety na párty naší dlouholeté přítelkyně. Zazpívali jsme jí společně písničku k narozeninám. Byl to zvláštní pocit.

V muzikálu můžeme vidět třpytivé kostýmy, tolik typické pro Abbu. Nosil jste je tenkrát dobrovolně?

Ano, byla to sranda. Tenkrát to byla éra glamrocku, kdy se skoro všechny skupiny oblékaly příšerně. Až později se přešlo k více kultivovaným šatům.

Příští rok půjde Mamma Mia do kin, v Berlíně bude tou dobou k vidění i hraná verze. Nemyslíte, že si budou trochu konkurovat?

To bych neřekl. Film Chicago oživil muzikál a přivedl ho k dalším úspěchům. Ačkoliv to vypadá, že se Mamma Mia hraje s koncem v nedohlednu, mysleli jsme, že už je čas na film.

Meryl Streepová už předvedla svoje pěvecké schopnosti v Altmanově filmu Zítra nehrajeme. Ale co Pierce Brosnan? Jak jste věděli, že umí zpívat?

Zpívá velice dobře! Viděli jsme ho v irském filmu, kde zpívá v hospodě...
Ano, a píseň The Winner Takes It All v podání Meryl Streepové je naprosto neuvěřitelná.

Abyste získali Oskara za nejlepší hudbu, musí ve filmu zaznít nová skladba...

Ano, taky jsem to slyšel.

Takže – uslyšíme novou píseň?

To těžko. Každý by si myslel: akorát chtějí Oskara.

Nyní pracujete s texty, které jste napsal před třiceti lety. Co si o nich myslíte teď?

Pozoruji, že něco bych teď napsal lépe. Všímám si částí, které bych změnil. Ale které to jsou, to vám neprozradím.