The ABBA Wonder

„Je velmi důležité věnovat pozornost i těm, kteří dělají fantastické věci bez většího rozruchu kolem,“ řekl v rozhovoru. Björn také vyjádřil svoji radost z toho, že se mohl stát zúčastněným porotcem a prohlásil, že to pro něj znamená opravdu hodně. A že by Björn Ulvaeus mohl být sám hrdina za to všechno, čeho dosáhl s Abbou? „Vždyť jsem dostatečně odměňován už tak - dostávám spousty úžasných dopisů od lidí, kteří říkají, že se jim naše hudba líbí a že jim třeba i pomohla! Ale opravdový hrdina, to je někdo, kdo udělá něco opravdu extra,“ tvrdí Björn.

V rámci tohoto projektu připravil Aftonbladet také půlhodinový chat, kde se mohli čtenáři ptát online přímo Björna Ulvaeuse. Takhle nějak ten chat vypadal:

Björn: Ahoj všichni! Tak teď mi můžete pokládat otázky...

Anitha: Ahoj Björne! Ze všeho nejdřív chci moc a moc poděkovat za vaši krásnou hudbu, kterou jste za ta léta přinesli... Co si myslíte o hrdinství? Existuje spousta lidí, kteří by měli být oceněni; např. „hrdinové všedního dne“, kteří ovšem dosáhli výjimečných výsledků. Mojí hrdinkou vždycky byla a bude Astrid Lindgrenová. Se srdečnými pozdravy Anitha

Björn: Myslím, že je tu nedostatek právě takového ocenění. Proto sedím v této komisi, abych povzbudil lidi, kteří dosahují hrdinských činů nepovšimnuti.

Rebecca: Ahoj, Björne! Než ti položím svoji otázku, chtěla bych poděkovat za všechny písně Abby, které jste vytvořili, a které přinášejí neuvěřitelnou radost. A teď k mé otázce: Kdo je Váš hrdina?

Björn: Tím nejbližším, co mě momentálně napadá je asi Nelson Mandela. Být schopen vyjít z vězení po tak dlouhé době a nezatrpknout, být stále skromný, začít konstruktivní práci na pomoc rodné zemi a při tom jít příkladem celému světu, tak to je hrdinství.

Jörgen: Ahoj Björne, myslíte, že spolu ABBA ještě někdy vystoupí?

Björn: Ne. Sice nevím, co se stane v příštích deseti letech, ale opravdu si to nemyslím.

Nikke: Přestal jste s psaním pop music?

Björn: Ano, dá se to tak říct. Popovou písničku jsem nenapsal už léta. Je ale pravda, že mám občas choutky zase nějakou napsat. Takže to není definitivně uzavřená kapitola.

Miamamma: Vypadá to, že se z Vás stal velice vytížený chlapík – porotce v komisi, humanista... Co ještě? Co Vás vůbec motivuje, můj starý Abba-idole? :-D

Björn: Ha ha, dobrá otázka. Pro mě je přirozené, že se člověk zabývá otázkami ve společnosti. A když se zajímáte, tak občas chcete být i součástí diskuze.

Miamamma: Můžete jmenovat jednu knížku, kterou jste v poslední době četl a kterou byste nám tady v místnosti mohl doporučit? Nějakou, která je humanisticky zaměřená, ale nepopírá život po životě! :-D

Björn: Jako humanista můžu doporučit "Brev till en kristen nation" od Sama Harrise. Momentálně čtu antologii Woodhouse.

Tomas: Ahoj Björne! Jsem učitel hudby v Lerumu. Ze všeho nejdřív díky moc za všechny krásné písně od Abby. Hrajeme a zpíváme je s našimi žáky denně! Děcka je zbožňují. A teď jedna osobní otázka... Četl jsem, že jste začal s pádlováním??Jaký kajak máte? (nejenom učitel hudebky, ale i kajakářský cvok)

Björn: Zrovna teď  ten kajak můžu vidět ze svého okna! Nevím, jak se jmenuje, je to amatérský kajak pro lidi, co chtějí trochu pohybu. Myslím, že je to opravdu skvělé.

Django: Ahoj. Jsem velký fanoušek Chess a Kristiny, nechystáte více muzikálů?

Björn: Určitě. Rádi bychom napsali ještě jeden, Benny a já. Pořád hledám nějaký vhodný příběh, ale zatím jsem na žádný nenarazil.

Helena: Jakou hudbu posloucháte v soukromí?

Björn: Většinou poslouchám muziku v autě. Takže to je většinou klasika a hitparády.

Sumpen: Chybí Vám ty časy s Abbou?

Björn: Pravdou je, že ne. Byla to šťastná epocha mého života, ale nijak se mi po tom nestýská.

IGT: Co si myslíte o soutežích typu Superstar a jejich způsobu uvádění talentů do hudebního světa? Zdá se Vám to správné?

Björn: Já to nesleduji...

Moderátor: Tak si dáme poslední otázku pro Björna Ulvaeuse! Díky Björnovi a všem, kteří se zúčastnili tohoto chatu!

Cissi: Na který z Vašich projektů jste nejvíce pyšný?

Björn: No to je těžké říct. Největší projekt, na kterém jsem se podílel byla Kristina från Duvemåla. Trvalo to víc jak pět let. Takže by se dalo říct, že zrovna na tohle jsem nejvíc hrdý. Že jsem se s tím popral.