The ABBA Wonder

Hudební skupinu ABBA znají mladí lidé na celém světě. ABBA je prostě pojem.

 

Se skupinou ABBA a s jejich písničkami se můžeme seznámit i ve filmu, který se právě u nás promítá. Nebudeme samozřejmě jeho obsah prozrazovat, ale jedno snad můžeme říci – hlavní postavu vytvořil mladý rozhlasový reportér, jenž dostal za úkol udělat rozhovor právě s touto sympatickou čtveřicí. O něco podobného se pokusil při své návštěvě Stockholmu i náš spolupracovník, a tak je dnešní POVÍDÁNÍ NA PŘÁNÍ věnováno Agnetě Fältskogové ze skupiny ABBA.

 

TO BYLO TAK

 

Když jsem se po příjezdu do Švédska zmiňoval o tom, že bych kromě jiného samozřejmě chtěl pohovořit i s ABBA, všichni se jenom usmívali a dokonce vylučovali možnost, že bych se během svého třítýdenního pobytu mohl k někomu z téhle skupiny dostat. Upozorňovali mě na to, že takové setkání je organizačně velmi náročné a ti čtyři jsou časově tak zaneprázdněni, že si nemám dělat žádné iluze.

 

Pomohla mi náhoda. Po všech nezdarech a odmítání manažérů jsem se rozjel do jejich největší agentury Polar Music a… ve dveřích jsem potkal Benna, vedoucího skupiny. Když slyšel, že jsem z Československa, byl velice ochotný a s nesmírnou srdečností prohlásil, že hned – jakmile se vrátí ze čtrnáctidenního turné po USA – mohou být všichni k dispozici. Musel jsem tuhlu nabídku odmítnout, tolik času jsem neměl, ale nakonec jsme se přece jen domluvili. Dostal jsem telefonní číslo na novopečenou maminku Agnethu a ujištění, že alespoň chvilku bude mít určitě čas. A také měla.

 

 

Náš soubor má několik zásad a jednou z nich je ta, že se snažíme, aby naše zájezdy nebyly delší než čtrnáct dnů. V loňském roce se tohle naše rozhodnutí opravdu stalo pravidlem a nikdy jsem nebyla pryč déle. Samozřejmě, bez pomoci rodičů bych tuhle profesi nemohla dělat. Ale podstatné je také to, že mi pomáhají i naše děti – tím, že jsou hodné.

 

 

Však to znáte, každé pro má i své proti. Jsme stále spolu, což přináší i zcela běžná lidská nedorozumění. Ale zato spolu můžeme prožívat i tu radost z práce, na níž se všichni čtyři podílíme stejným dílem.

 

 

Koníčka jako takového opravdu nemám, víc prostě nestihnu. Chodím na lekce zpěvu, lekce tance, které musím dělat i pro udržení fyzické kondice. Zpěv a tanec jsou vlastně i mým největším koníčkem. Ovšem ještě jednu lásku mám – hrozně ráda plavu.

 

To si ovšem mohu skutečně jen představovat. Jela bych někam za sluníčkem, opalovala bych se a koupala.

 

 

Do konce března musíme natočit a hlavně dokončit naši dlouhohrající desku. Potom nás čeká příprava na turné, které podnikneme v létě.

 

 

Připravil Ivan Trojan