The ABBA Wonder

 

Když Judy Craymer poprvé přišla za Björnem Ulvaeusem s nápadem vytvořit z jeho klasických písní divadelní muzikál, spoluzakladatel skupiny ABBA se zaleknul. Z obavy, že taková show by byla vyprávěním o slavné švédské skupině, která se rozpadla v roce 1982, Björn Ulvaeus a jeho dlouhodobý spolupracovník Benny Andersson souhlasili s jejím návrhem teprve tehdy, když je ujistila, že její inscenace bude zcela originálním muzikálem.

 

Po nesčetných předělávkách scénáře (jehož autorkou je Catherine Johnson) byl muzikál konečně připraven a měl veleúspěšnou premiéru 6. dubna 1999 v prestižním divadle Prince Edward Theatre na londýnském West Endu. Do telefonu Björn ze svého domova ve Stockholmu přiznává, že toho večera byl třesoucím se uzlíčkem nervů, protože nebylo jasné, zda publikum přijme bezstarostný příběh svobodné matky a její dcery, která se snaží zjistit identitu svého skutečného otce. Jeho obavy ale byly zbytečné. Muzikál Mamma Mia! vidělo po celém světě přes 40 miliónů diváků a měl premiéru ve více městech a rychleji než kterýkoliv muzikál v historii – a tento týden se Mamma Mia! vrací na pětitýdenní pobyt do Toronta.

 

Björn mluví s reportérem The Globe o trvajícím úspěchu muzikálu, svém přátelství se členy skupiny ABBA (včetně ex-manželky Agnethy Fältskog), své euforii, když Meryl Streep přijala hlavní roli v jeho filmu, a o své nové posedlosti – svých třech vnoučatech (v pozadí můžeme slyšet žvatlání).

 

 

Judy mě oslovila koncem 80. let, ale tehdy zamýšlela vytvořit televizní program. Nešlo vůbec o muzikál. To ovšem nikam nevedlo. Potom mi Judy představila Catherine Johnson, což je tmavá, legrační, chytrá a vtipná žena – pomyslel jsem si, že ona by byla perfektní jako autorka muzikálu. S Bennym jsme stanovili základní pravidla: Texty ani hudba se nebudou nijak měnit. A jasně jsem řekl, že pokud kdykoliv budu cítit, že to není dost dobré nebo že by to jakkoliv mohlo poškodit písně nebo skupinu, udělám tomu přítrž. Ale nakonec to byla skvělá zábava. Skutečnost, že tahle malá show, o které jsme si mysleli, že se bude hrát jen po omezenou dobu, je tam, kde je… to je prostě neuvěřitelné.

 

 

Správně jsme to načasovali. Většina muzikálů v 80. letech byla pochmurná – vezměte si třeba Bídníky nebo Fantoma Opery. Tohle byl svěží a vtipný muzikál, veselý a se šťastným koncem. Navíc diváci znali všechny písně. Ale největší podíl na úspěchu má podle mě příběh. Slyšel jsem kritiky, kteří Mamma Mia! zavrhli jako příliš jednoduchý kus. Ale to je hloupé, protože ten příběh je pro tyto písně skvělý.

 

 

Poprvé jsme show viděli společně s diváky na předpremiéře a nikdo z nás nevěděl, co může čekat. Poskytli jsme spousty rozhovorů, v kterých jsme vysvětlovali, že to není příběh skupiny ABBA. Ale přesto bych se vsadil, že polovina diváků si to stejně myslela. Pozoroval jsem lidi v hledišti a zpočátku nevěděli, co si o tom mají myslet. Viděl jsem jejich zmatení a hodně jsem se bál. Potom asi po pěti nebo deseti minutách jsem si všimnul, že se začínají usmívat. A na ten moment nikdy nezapomenu, protože to byla obrovská úleva.

 

 

Věděli jsme, že se jí muzikál líbí, protože nám napsala dlouhý dopis o tom, jak moc si zamilovala divadelní verzi. Původně měly být představitelky „Dynamos“ mladší, jako v muzikálu. Potom ale někdo přišel se skvělým nápadem udělat je starší. A naším snem byla samozřejmě Meryl. Věděli jsme, že umí zpívat. Takže jsme se jí zeptali. A ona řekla ano – jen tak. Měla opravdu kuráž. A my jsme byli v sedmém nebi.

 

 

Benny i já si myslíme, že Pierce má zajímavý, srdečný hlas. Velice lidový. Ve skutečnosti se nám velmi líbil. Vůbec nerozumím tomu, proč lidé říkají, že je to hrozný zpěvák. My si to nemyslíme.

 

 

S Bennym jsme nejlepší přátelé, takže se vídáme alespoň jednou týdně. S Agnethou [Fältskog] máme společně tři vnoučata, takže ji taky vídám docela často na oslavách narozenin, o Vánocích apod. Frida [Anni-Frid Lyngstad] jezdí docela často do Stockholmu a pokaždé se sejdeme. Takže jsme všichni pořád dobří přátelé. Když skupina skončila, bylo to proto, že jsme cítili, že už na to nemáme energii.

 

 

Nic. Ale pořád o tom kolují nějaké fámy.

 

 

Určitě některých osobních věcí, ale o tom nechci mluvit. Pokud mluvíme o mé kariéře v showbyznysu, pak ničeho. Měl jsem neuvěřitelné štěstí. Když ABBA skončila, myslel jsem si, že je s námi konec. To že jsem teď tady – pořád se sám sebe ptám, jak k tomu došlo? Můj život je naplněný. Všechna moje vnoučata jsou teď tady a batolí se kolem mě. Ten co dělá ten hluk je druhý nejmladší – a má velice dobré plíce!