The ABBA Wonder

 

 

Je tomu 29 let, co ABBA vydala své poslední album, 14 let od jejího sólového alba Djupa Andetag a 6 let od chvíle, kdy si naposledy zazpívala na nějaké desce. Ale hlas je tu pořád, jasný a upřímný.

 

- Frida má jasný, čistý, velice osobitý, téměř unikátní hlas, ostře ohraničený, s velkým rozsahem a úžasným zvukem. Hodně zpívala unisono s Agnethou a musela sahat do svých vyšších rejstříků, aby držela krok s jejím sopránem. Tak se zrodil ten typický „kovový“ zvuk, který je tím, jak věřím, co vytvářelo velkou část zvuku skupiny ABBA, říká Björn Ulvaeus, když ho Dagens Nyheter požádalo, aby popsal její vokální klady.

 

Jasný mezzosoprán Anni-Frid Lyngstad pochopitelně vyzrál, ale neztratil na síle. Otevírá nové album Jojje Wadeniuse nazvané Reconnection výjimečně brilantní interpretací písně Morning Has Broken. Ukazuje, že je skutečnou popovou královnou – její oficiální jméno dnes zní Anni-Frid Princezna Reuss Gräfin von Plauen – když dává nový život staré obehrané táborákové písničce Cata Stevense.

 

- Tento projekt začal tím, že jsem dobrou kamarádkou Jojjeho. Jeho manželku Brit znám od 70. let, patří mezi mé nejlepší přátele, vysvětluje Anni-Frid, když za ní reportér Dagens Nyheter přijíždí do jejího domu v Zermattu ve Švýcarsku.

 

- Už dlouho jsme mluvili o tom, že bychom společně něco podnikli a tohle se zdálo jako ta pravá věc, protože nemusím jako zpěvačka táhnout celý projekt.

 

Frida chválí hudební výsledek. Po boku charakteristické Wadeniusovy kytarové hry se na albu Reconnection najde i místo pro hostující zpěváky Helen Sjöholm, Nicolaie Dungera, Petera Jöbacka, dvě písně od Kleerup a k tomu všemu vdechne Nina Persson (z The Cardigans) nový život do hymnické písně Brothers In Arms od Dire Straits.

 

Fridino rozhodnutí podílet se na tomto projektu provázely pochybnosti. Rozhodla se na základě povzbudivého rozhovoru:

 

- Brit ke mně přišla na návštěvu. Večer jsme spolu seděly a popíjely víno a já jsem pustila album od Stills, Nash and Young. Začala jsem si s nimi trochu prozpěvovat a ona mi řekla: „Ale ty nemůžeš jen tak přestat! Tvůj hlas zpívá k andělům, musíš pokračovat!“ Takže mě inspirovala a dala mi odvahu k tomuhle kroku. Člověk vždycky potřebuje slyšet, že je dost dobrý.

 

Naopak výběr písně byl snadný. Nejen proto, že měla vždycky ráda Cata Stevense.

 

- Když jsme se s mým manželem Ruzzem, který před deseti lety zemřel, brali, Morning Has Broken byla v kostele naší písní na přání. Takže pro mě je to nádherná vzpomínka, ne jenom nějaká píseň Cata Stevense.

 

ABBA je možná pro Anni-Frid Lyngstad dávno uzavřenou životní kapitolou. Je tomu 26 let, co se odstěhovala do Švýcarska. Ale pořád „žije s hudbou.“

 

- Můj hudební apetit je obrovský, ale neposlouchám moc věci jako Lady GaGa a podobně. Mám ráda soul a r&b a v současné době hodně poslouchám Crosby, Stills, Nash & Young – ti patří mezi mé největší oblíbence podobně jako Chicago – a TLC, ti jsou neobyčejně dobří.

 

Jsou nějací další muzikanti, kteří patří mezi vaše vysněné spolupracovníky?

 

- Já už takové sny nemám, ale mám spoustu mezinárodních přátel od hudby a přirozeně na to občas přijde řeč. Mick Hucknall (zpěvák britské soulové skupiny Simply Red) je můj blízký přítel a občas jsme vtipkovali o tom, že bychom společně udělali něco jazzového.

 

Fanoušci mohou přestat doufat, že svoji zpěvačku ještě někdy uvidí živě.

 

- Ne, to už nedělám. Bylo by to příliš stresující. Je to stejné jako v každé jiné profesi – pokud to člověk dlouho nedělá, odvykne si a to s sebou přináší trému – a to je věc, s kterou se jednoznačně nechci potýkat (směje se). Takže už se do toho radši nepouštím.

 

Jak byste dnes popsala svůj hlas? Jak se vyvinul?

 

- Samozřejmě dochází k tomu, že hlas je trochu hlubší a rozsah už není takový, jako zamlada, ale to se stane každé zpěvačce. Současně ale možná získal jakousi novou vyzrálost, která se taky může líbit.

 

Když se jí zeptám na zpěvačku, jejíž hlas by si přála mít, okamžitě zvolí svou kolegyni ze skupiny ABBA, Agnethu Fältskog.

 

- Myslím, že tak to mají všechny zpěvačky. Posloucháte se navzájem a pokaždé se vyskytne někdo, o kom si myslíte, že je výjimečný. Můžu říct jedině Agnethin hlas. Vzhledem k tomu, že jsem mezzosoprán, nikdy bych nedokázala zpívat tak jako ona. Můj hlas je mnohem hlubší a to je důvod, proč se naše hlasy navzájem tak dobře doplňovaly. Kombinace našich dvou hlasů byla velice úspěšná a těžko byste ji hledali někde jinde.

 

Mluvily jste někdy o tom, že byste si spolu zase zazpívaly?

 

- Mluvily jsme o tom a smály jsme se tomu, ale život se mění, člověk stárne a je tolik věcí, které jsou důležité a zabírají čas. Ale samozřejmě by bylo skvělé udělat něco s Agnethou. Myslím si ovšem, že by to bylo velice těžké, byly bychom v neskutečně náročné situaci – všechno to očekávání a požadavky a tlak. Očekávání je obrovské, takže bychom nemohly udělat něco neformálního, ležérního, a právě to je důvod, proč k tomu asi nikdy nedojde.

 

Je si vědoma toho, že mezi jejími veřejnými vystoupeními byly dlouhé přestávky. Ale to nutně neznamená, že nemá vůli nebo touhu zpívat.

 

- Uvnitř máte pořád takové malé světýlko, které vás nutí něco dělat. S Jojjem jsme po této nahrávce mluvili o dalších možnostech, takže člověk nikdy neví.

 

Název Wadeniusova alba Reconnection (Opětovné spojení) má pro ni a její vztah k hudbě určitý vztah.

 

- Člověk v našem věku se vrací k hudbě, kterou měl celé ty roky rád, a chce ji interpretovat svým způsobem. Naše debaty o případné další spolupráci se ubíraly právě tímto směrem. Ale musíme počkat a uvidíme, nic ještě není rozhodnuto, ale zní to jako celkem přirozená věc.

 

Jaký máte pocit z té ABBA-horečky, která je tu už několik let? Vaše desky teď chválí ti, kteří vás předtím kritizovali, a nové generace posluchačů objevují vaši hudbu.

 

- Když do sebe všechno zapadá – tak jako v naší hudbě, i když jsme si toho v té době nebyli plně vědomi – pak se vytváří síla a energie, která se jen tak neztratí, ale přežívá mnoha způsoby. To je vlastnost, která se těžko přesně vymezuje a je obtížné ji znovu vytvořit. Občas jde taková hudba na chvíli na odpočinek, ale pak se znovu něco stane, jako třeba ten projekt s ABBA muzikálem a filmem, který opravdu miluju, a pak se vrátí a osloví novou generaci. Hudba se stává dědictvím. Mám pocit, že tak to s hudbou skupiny ABBA bude vždycky.