The ABBA Wonder

16. března 1981 se Björn, Benny a čtyři z jejich osvědčených doprovodných muzikantů – kytarista Lasse Wellander, baskytarista Rutger Gunnarsson, bubeník Ola Brunkert a perkusionista Åke Sundqvist – společně se zvukařem Michaelem B. Tretowem vydali do studia Polar Music, aby zde začali pracovat na prvních písních pro osmé studiové album skupiny ABBA. Uplynulo pouhých pět měsíců od dokončení jejich předchozího LP – Super Trouper – ale ABBA už nebyla stejnou skupinou jako dřív. Jen čtyři týdny před tímto prvním nahráváním Benny s Fridou oznámili, že se rozcházejí, stejně jako Agnetha s Björnem v roce 1979. Takže skupinu dříve složenou ze dvou párů teď tvořili čtyři kolegové, kteří se vzájemně respektují z profesionálního hlediska, ale mimo nahrávací studio se příliš nestýkají.

 

Přestože se ABBA často snažila neventilovat svoje soukromé pocity ve své hudbě, alespoň ne příliš doslovně, v předchozích několika letech se přístup v tomto ohledu trochu změnil. Dvě z písní vytvořených během prvních nahrávacích setkání byly nepochybně ovlivněny nedávnými událostmi uvnitř skupiny. When All Is Said And Done se výslovně  týkala rozchodu Bennyho s Fridou a zaobírala se nevyhnutelností konce jejich vztahu. Hlavní vokál připadl Fridě a autor textu Björn se jí předtím zeptal, jestli jí toto téma nevadí. Frida ho ujistila, že je naopak ráda, že má příležitost vyjádřit své skutečné pocity. „V té písni byl zachycený všechen můj smutek,“ vzpomínala později.

 

Ale Björn se nezastavil jen u zkoumání pocitů svých kolegů z kapely; zapátral i ve své vlastní duši. Text k písni Slipping Through My Fingers, kterou rovněž nahráli v první fázi práce na novém albu, se zabýval rozporuplnými pocity rodičů. Přímou inspirací byl odchod jeho vlastní sedmileté dcery Lindy do školy. „Pomyslel jsem si, 'Teď udělala ten krok, odchází – co všechno jsem promeškal za ty roky?'“ Jeho pocity se bezpochyby ještě prohloubily, když uvážíme, že Linda ani její mladší bratr Christian už nežili pod jednou střechou s oběma rodiči. Píseň Slipping Through My Fingers pochopitelně zpívala Lindina matka, Agnetha.

 

Skutečnost, že nahrávání začalo pocity smutku a lítosti, nepochybně zanechala stopy na celém albu. Objevily se i výjimky: nezvyklý příběh muže, který odpoví na inzerát v seznamce, zadaný dívkou a její matkou najdeme v Two For The Price Of One – interpretace se chopil sám Björn. Druhým příkladem je Head Over Heels – příběh dámy z vyšší společnosti, která vláčí svého vyčerpaného manžela po večírcích a obchodech (role hlavní vokalistky připadla Agnetě). Když nakonec tato píseň vyšla na singlu, znamenala pro Abbu jeden z největších neúspěchů od jejich vstupu na mezinárodní scénu, což jen svědčilo pro to, že skupina teď byla opravdu přesvědčivá jen tehdy, když se zaobírala vážnější problematikou.

 

Prvním singlem z alba The Visitors byla píseň One Of Us v Agnetině podání – pro Abbu poslední velký celosvětový hit. Text popisoval ženu, která si přeje napravit zničený vztah – rozvodový příběh podobný When All Is Said And Done. Zbytek alba naplnila temnější témata jako hrozby zkázy světa vlivem studené války v písni Soldiers nebo osudy disidentů v Sovětském Svazu v The Visitors. Závěrečná skladba – Like An Angel Passing Through My Room – byla přemítáním osamělé ženy ve Fridině podání, s velice skromným doprovodem syntetizéru. Skutečně ponuré...

 

Nahrávání skončilo 14. listopadu mixováním písně Soldiers, a v té době už byl vytvořen koncept alba. Výtvarnou stránku měl jako obvykle na starosti osvědčený designér Rune Söderqvist. Po zvážení celé věci přišel Rune s „andělským“ konceptem. „Návštěvníci“ z názvu alba by podle něj klidně mohli být andělé a navíc deska obsahovala píseň nazvanou Like An Angel Passing Through My Room (Jako anděl procházející mým pokojem). V dalším kroku bylo třeba rozvinout tento koncept v nápad na obal desky. „Věděl jsem, že malíř Julius Kronberg namaloval ve své době spoustu andělů,“ vzpomíná Rune, „tak jsem vyhledal jeho ateliér – ve Skansenu (park ve Stockholmu) – a tam jsem našel několik jeho obrazů.“

 

Společně s fotografem Lassem Larssonem – který nafotil i obal pro album Super Trouper – Rune Söderqvist shromáždil členy skupiny ve studeném, nevytápěném ateliéru a nechal je pózovat s obrovským obrazem anděla v pozadí. Poprvé jsou na obalu desky členové skupiny zachyceni jako samostatní jedinci a ne jako vzájemně interagující skupina. Fyzický chlad daného prostředí, stejně jako všeobecný pocit únavy ze skupiny ABBA nepochybně přispěly k náladě při focení. „Možná nebudeme takhle pracovat pořád,“ poznamenal Björn v té době. „Dostali jsme ze sebe všechno, co jsme mohli dát.“ Vskutku, následující rok skupina vydala jen další dva nové singly a pak se rozešla.

 

Pro Björna a Bennyho už nebylo kreativní výzvou pokračovat jako ABBA. Jedna píseň z alba The Visitors jasně vyjadřovala jejich ambice do budoucna: I Let The Music Speak ve Fridině podání měla strukturu velice podobnou divadelnímu číslu. Björn s Bennym dlouho přemýšleli o složení celého muzikálu a během roku 1981 se tyto úvahy přiblížily realizaci víc než kdykoliv předtím. Album The Visitors vyšlo 30. listopadu 1981 a pouhé dva týdny později se Andersson s Ulvaeusem ve Stockholmu sešli s textařem Time Ricem – známým pro jeho práci s Andrew Lloyd Webberem – a probírali možnou spolupráci. Tento počáteční rozhovor nakonec vyústil v muzikál Chess. „Kdyby ABBA nenahrála I Let The Music Speak, asi bychom ji použili v muzikálu Chess,“ prozradil později Björn.

 

Dnes si lidé většinou pamatují skupinu ABBA především pro jejich veselé, rychlé písničky jako Waterloo, Dancing Queen nebo Take A Chance On Me, a spojují ji s barevnou módou a účesy 70. let. Ale každý, kdo si poslechne The Visitors – nebo i některé dřívější hity jako SOS; Knowing Me, Knowing You nebo The Winner Takes It All – zjistí, že pod povrchovou image se v mnohých písních skupiny ABBA skrývají temnější tóny. Frida to zřejmě vystihla nejlépe, když vzpomínala na The Visitors: „Když zažijete rozchod, tak jako my všichni v té době, vaší práci to dá určitou atmosféru. Zmizelo něco, co bylo zásadní pro tu pověstnou radost v našich písních, to co tam bylo vždycky předtím... Vznik celého alba zřejmě poznamenala trocha smutku a hořkosti.“