(Pomalu)

 

Příliš mnoho věcí bereme jako samozřejmost, on a já,
sdílíme jeden život ve společné dimenzi.
Naše problémy jako mračna vždycky zastřou nebe,
ale my jim nevěnujeme velkou pozornost.
A s každým dnem jsme si vzdálenější -
cítím to ve svém srdci.
Tenhle muž není ten, kterého jsem kdysi znala,
a přestože část mého já ho stále potřebuje,
něco není v pořádku
a já cítím, jak má láska umírá
pomalu, pomalu.

Žádné hádky a srdceryvné scény -
a to bychom měli brát jako varování.
Žijeme ve starých stereotypech,
vyměníme si polibek každé ráno.
A každým dnem jsme si vzdálenější
a v mém srdci se rodí obava.
Čtu všechna ta znamení a měla bych se chovat dospěle,
ale i malé děcko by si bylo jistější než já,
něco není v pořádku.
A já cítím, jak má láska umírá
pomalu, pomalu.

Naše vášeň je jen mlhavou vzpomínkou
a na jejím místě jen otupělá frustrace,
chladná lhostejnost tam,
kde dříve bývalo alespoň časté rozčilení.
Ale přesto cítím náznak něžnosti
a lítosti, takže myslím,
že dnes v noci budu ženou v jeho náručí,
pokud bude potřebovat někoho, kdo by ho pevně objal -
je jako dítě.
Ale já cítím, jak má láska umírá
pomalu.

Tenhle muž není ten, kterého jsem kdysi znala
a přestože část mého já ho stále potřebuje,
něco není v pořádku
a já cítím, jak má láska umírá
pomalu, pomalu.