The ABBA Wonder

I když ABBA v Japonsku zásadním způsobem prorazila až koncem 70. let, jejich pouto s touto zemí má své počátky v době dlouho předtím, než vůbec existovali jako skupina. V roce 1970 tehdejší duo Björn & Benny vydalo svůj první singl She’s My Kind Of Girl, který v rodném Švédsku beze stopy zapadl. Nicméně o dva roky později se díky sérii šťastných náhod píseň stala neočekávaným hitem v Japonsku.

Manažer dvojice, ředitel vydavatelské firmy a občasný textař, Stig Anderson byl neobyčejně vytrvalý ve svém úsilí prosadit hudbu svých chráněnců za hranicemi Skandinávie a chytil se každé příležitosti, kdy mohl využít svou obrovskou síť mezinárodních hudebních obchodních kontaktů. V tomto konkrétním případě jim dveře otevřel japonský vydavatel, který náhodou slyšel She’s My Kind Of Girl v kanceláři francouzského vydavatele. Tento japonský gentleman rychle došel k závěru, že tato lehce melancholická, poněkud orientálně znějící melodie by mohla být jako stvořená pro jeho domovský trh.

Po svém vydání v Japonsku začátkem roku 1972 se píseň She’s My Kind Of Girl skutečně stala hitem (umístila se v první desítce), což možná pomohlo rozběhnout proces, který v konečném důsledku vedl k založení skupiny ABBA. Protože se zdá, že nečekaný úspěch písně – Bennyho a Björnův první hit za hranicemi Skandinávie – je povzbudil, aby zkusili vytvořit další pop music v angličtině. Pokud můžeme mít hit v Japonsku, říkali si, proč ne ve zbytku světa? A nebudou jejich šance ještě větší, pokud do rovnice přidají vokální talenty Agnethy a Fridy? Tak se stalo, že během série nahrávacích setkání na jaře 1972 vznikl první singl skupiny ABBA, People Need Love.

People Need Love ale v Japonsku nikdy nevyšla a ve skutečnosti se Bennyho a Björnovo štěstí v této části světa rozplynulo velmi záhy po prvním náznaku úspěchu. Společně s Agnethou a Fridou navštívili Japonsko poprvé v listopadu 1972, aby v soutěži Yamaha World Popular Song Contest zahráli píseň Santa Rosa. Ale stejně tak klidně mohli zůstat doma. Čtveřice byla mezi těmi málo umělci, kteří nezískali vůbec žádnou cenu, a píseň ani nevyšla na singlu. V rodném Švédsku se ale kombinace dvou mužů a dvou žen ukázala výjimečně úspěšnou a zanedlouho utvořili stálou skupinu. Mezinárodní úspěch s Waterloo na sebe nenechal dlouho čekat a během pár let byla ABBA jednou z největších skupin v Evropě.

V Japonsku se ale kolaps Bennyho a Björnovy slibné kariéry ukázal být osudným. Jistě, nahrávky skupiny ABBA vycházely i v Zemi vycházejícího slunce a singly se často hrály v rádiích, ale na trhu, kde se cizí skupiny tradičně hůře prosazovaly, se do prodejních žebříčků nepropracovaly.

 

V roce 1976 se singl Dancing Queen stal jejich prvním hitem a umístil se těsně v první dvacítce (19. místo). Když uvážíme obrovský úspěch této písně, která ve většině ostatních zemí obsadila první příčky, ABBA si mohla vést v Japonsku, jednom z největších světových hudebních trhů, mnohem lépe.

Pro Stiga Andersona nebylo nic nemožné a nemohl se smířit s tím, že by ABBA neměla v Japonsku dosáhnout stejných stratosférických výšin jako v jiných zemích. Později vzpomínal: „Japonci nám pořád říkali, ‚Ty úspěchy, které máte v Evropě a Austrálii jsou prostě úžasné, ale vážně, něčeho takového nemůžete v Japonsku nikdy dosáhnout‘. A já si pomyslel, ‚Jen počkejte a já vám ještě ukážu!‘“

 

ABBA nikdy nebyla skupinou, která by sázela na rozsáhlé koncertování, aby udělala dojem na posluchače. Z vlastní zkušenosti věděli, že strategickým vystoupením v televizi se dosáhne stejných výsledků s mnohem menší námahou: vzpomeňme vítězství s písní Waterloo v soutěži Eurovize, promítání videoklipů k Mamma Mia, SOS a I Do, I Do, I Do, I Do, I Do, které způsobilo zásadní průlom v Austrálii atd. Rok 1978 byl rokem prvního vážného pokusu skupiny prolomit Japonský trh.

 

 

První kolo se odehrálo v červenci, který byl vyhlášen „Měsícem skupiny ABBA“. Skupina byla intenzivně propagována v obchodech s deskami a televize odvysílala americký speciál natočený společně s Olivií Newton-John a Andym Gibbem, stejně jako exkluzivní televizní speciál natočený v Polsku v roce 1976. Pro případ, že by někdo Abbu přesto přehlédnul, během Měsíce skupiny ABBA měl v kinech premiéru i film ABBA The Movie. Toto první úsilí přineslo okamžité výsledky: hned tři alba skupiny ABBA (Arrival, ABBA - The Album a místní dvojelpíčko Greatest Hits) se rychle propracovala do první dvacítky prodejního žebříčku. Druhé kolo propagační kampaně se uskutečnilo v listopadu, kdy poprvé za šest let čtyři členové skupiny ABBA navštívili Japonsko osobně. Byla vypracována detailní desetidenní kampaň v Tokiu, přímo nabitá strategickými vystoupeními v televizi, spoustou rozhovorů pro ostatní média, nemluvě o tiskové konferenci na Švédské Ambasádě, které se zúčastnilo 300 novinářů. „Viděla jsem náš program a opravdu tam není ani chvíle volna,“ řekla Agnetha krátce před cestou. „Budeme v televizi, v televizi a ještě v televizi a navíc i trochu v rádiu!“

 

Zlatým hřebem této propagační návštěvy byl přirozeně 50-ti minutový televizní speciál obsažený na tomto DVD. Natáčel se 26. listopadu a obsahoval jakýsi výběr největších hitů dosavadní kariéry skupiny ABBA – od Waterloo k Take A Chance On Me – s přídavkem vybraných písní ze studiových alb a samozřejmě i jejich aktuální singl Summer Night City. Také v exkluzivní premiéře zazněla píseň z připravovaného alba Voulez-Vous – bylo to poprvé, kdy veřejnost mohla slyšet tuto nahrávku. V té době byla výjimečně chytlavá píseň If It Wasn’t For The Nights plánována jako další singl, ale nakonec skončila „jen“ jako jedna z písní na albu Voulez-Vous, protože krátce po návratu do Švédska složili a nahráli píseň Chiquitita. V původním televizním speciálu měla If It Wasn’t For The Nights trochu jiný mix; na tomto DVD se objevuje s konečným zvukovým mixem, který se objevil na albu Voulez-Vous, ale alternativní mix si můžete poslechnout jako bonus.

 

 

Trochu neobvyklé bylo, že ABBA, která vždycky ráda měla zvuk naprosto pod kontrolou, zahrála během svého vystoupení tři písně živě – konkrétně Money, Money, Money; SOS a závěrečnou Thank You For The Music. Navíc je doprovázel celý studiový orchestr, takže výsledkem byly některá neobvyklá aranžmá u písní, které v původních verzích neobsahovaly smyčce nebo lesní rohy.

 

Dnes nám tento štědře produkovaný speciál poskytuje zajímavé svědectví o tom, jak vypadaly televizní programy koncem 70. let a navíc, jak vypadala produkce v Japonsku. Například během některých písní Abbu doprovázeli výjimečně zapálení tanečníci, což jsme v žádné jiné zemi nemohli vidět. Nejdůležitější ale samozřejmě je, že ABBA Special zachytil skupinu na jejím vrcholu, plnou nadšení a energie.

 

Jako bonus se na tomto DVD objevuje krátký film nazvaný ABBA In Japan Nov. 1978 („ABBA v Japonsku, listopad 1978“), což je dokument mapující minutu po minutě hektický program skupiny během jejich návštěvy Tokia. Filmy tohoto formátu se natáčely s cílem dát japonským fanouškům další příležitost vidět jejich idoly. Jednoduše sledovaly umělce od chvíle, kdy vkročili na japonskou půdu, až do okamžiku, kdy nastoupili do letadla, které je odvezlo zpátky domů. V tomto konkrétním případě je dokument skutečně docela syrovým svědectvím hektického života popových hvězd na propagační návštěvě, permanentně obklopených fanoušky a zástupci médií.

 

 

„Později jsme zjistili, že jsme měli jen dvě a půl hodiny volného času,“ prozradila Agnetha po návratu. „Opravdu jsme z Japonska neviděli nic než hotel a dlouhou řadu televizních a rozhlasových studií. Ale byla to zábava.“ Stejně jako mnoho lidí předtím i potom, i Agnethu ohromila téměř vojenská preciznost organizace jejich návštěvy a nazvala Japonsko „nejefektivnější zemí, kterou jsem navštívila.“ Není třeba říkat, že propagační aktivity skupiny se bohatě vyplatily. Během půl roku ABBA prodala v Japonsku 1,5 miliónu nahrávek, několik jejich alb se umístilo v Top 10 a LP Voulez-Vous dokonce strávilo dva týdny na prvním místě.

 

Když se ABBA takto zviditelnila, přirozeně japonští fanoušci žádali i jejich živé vystoupení. V březnu 1980 konečně nadešel čas, aby skupina navštívila Zemi vycházející slunce znovu a  odehrála zde své úplně poslední koncerty před platícím publikem.

 

 

Během šestnácti dnů ABBA odehrála 11 koncertů, které shlédlo přes 100,000 diváků. První vystoupení se konalo 12. března ve slavné tokijské Budokan aréně. Ve skutečnosti zde ABBA v průběhu své koncertní šňůry odehrála celkem šest zcela vyprodaných koncertů – podle producenta turné Thomase Johanssona pouze umělci jako Rolling Stones nebo Bob Dylan dokázali vyprodat tuto prestižní halu stejným způsobem. Ale přestože to v té době nikdo nevěděl, když ABBA sestoupila z jeviště Budokan Arény 27. března naposledy, dali tím koncertování sbohem nadobro.

 

Carl Magnus Palm, 2009