(Návštěvníci)

Zazní domovní zvonek
a mě zachvátí panika.
Ten zvuk tak zlověstně proříznul ticho.
A já se nemohu ani pohnout -
stojím tu strnulá a ochromená
mezi všemi věcmi, které mám tak ráda -
knihami, obrazy a nábytkem.
Pomozte mi!

Zvonek zazněl znovu
a někdo zkouší kliku.
Nikdo z mých přátel
by nebyl tak hloupě netrpělivý.
A neodvážili by se sem přijít,
už vůbec ne teď…
Ale měla jsem ráda naše tajná setkání -
mluvili jsme a mluvili jen šeptem,
na rtech úsměv.

A teď slyším jejich pohyb,
tlumené zvuky procházejí dveřmi
a cítím, že se zhroutím
A hlasy jsou stále hlasitější
a podrážděnější
a já jsem blízka mdlobám,
zlomená.
Jistě vědí, že tu jsem a chvěju se
v panické hrůze,
zlomená
Celý můj svět se hroutí,
je to šílenství,
teď už není úniku a já
se hroutím též.

Tyto stěny už byly svědkem
útrap ponížení.
Ale viděly i naději svobody
planoucí v rozzářených tvářích.
Ale teď si pro mě přišli,
přišli mě zlomit,
přesto to není nic nepředvídaného -
čekala jsem tyhle návštěvníky…
Pomozte mi!

A teď slyším jejich pohyb…