The ABBA Wonder

Benny Andersson, jedno „B“ skupiny ABBA, strávil celé léto na švédském Baltském souostroví a první den zpátky ve studiu vůbec nemá náladu na práci.

 

„Měl bych skládat novou hudbu, ale přiznám se, že momentálně nemám žádnou inspiraci. Neskládal jsem celé léto,“ říká opálený Andersson s uvolněným úsměvem.

 

To se ovšem brzy může změnit, protože podzim bude pro muže, který je zodpovědný za většinu hudby skupiny ABBA, a pro jeho starého přítele a spolupracovníka, skladatele Björna Ulvaeuse (druhé „B“) docela perný.

 

Ze všeho nejdřív je čeká koncert Thank You For The Music na počest skupiny ABBA, který se uskuteční 13. září v londýnském Hyde Parku, na němž vystoupí zpěváci jako Kylie Minogue, Chaka Khan, Lulu, Elaine Paige a zpěváci z westendské verze muzikálu Mamma Mia!

 

Na tomto koncertě vystoupí i Benny se švédskou šestičlennou kapelou Orsa Spelmän, která hraje švédský folk.

 

Zdá se ovšem, že největší rozrušení v ostříleném muzikantovi, který hraje už od dětství, vyvolávají dva newyorské koncerty, které proběhnou 23. a 24. září v Carnegie Hall. Nazvané jsou jednoduše Kristina a zazní zde výběr písní z muzikálu Kristina Från Duvemåla, který napsal společně s Björnem Ulvaeusem.

 

„Vím, že budu nervózní,“ přiznává Andersson. „Jsem zvědavý na reakci publika.“

 

Andersson popisuje muzikál spíše jako „moderní operu“ a říká, že je to nejtěžší kus, jaký kdy složil, a má z něj největší respekt. Nejen proto, že ho psal celých pět let nebo že obsahuje přes tři hodiny hudby, ale také proto, že vychází ze švédského národního románu Vystěhovalci od švédského spisovatele a historika Vilhelma Moberga.

 

Andersson poprvé četl čtyřdílnou novelu v devatenácti letech a uchvátily ho hlavní postavy – sedlák Karl Oskar a jeho žena Kristina – a jejich dramatické osudy.

 

Knihy sledují těžkosti strádajícího páru v polovině 19. století, kdy se rozhodnou odvést svou rodinu z hladomorem stiženého Švédska do Ameriky – krok, ke kterému se odhodlalo ve stejné době milion Švédů.

 

„Je to zvláštní pocit, představit tuto hudbu v New Yorku. Sem totiž poprvé přijela většina přistěhovalců. Milióny Američanů sdílejí osud těchto postav,“ říká Andersson a naznačuje, že muzikál by se mohl dostat i na Broadway, stejně jako Mamma Mia! a Chess – první muzikál, který napsal s Ulvaeusem.

 

Andersson s Ulvaeusem mají před sebou několik projektů, ale Benny neústupně tvrdí, že návrat skupiny ABBA mezi nimi není.

 

„Ne! To se nestane. Člověk by nikdy neměl říkat nikdy, ale ne!“, říká a kroutí hlavou v odpovědi na otázku, která pronásleduje bývalé členy skupiny ABBA navzdory jejich soustavným zamítavým odpovědím.

 

„Je pro to jednoduchý důvod a to, že nikdo z nás to nechce,“ říká a dodává, že by rád chránil odkaz skupiny ABBA tím, že „ho nechá na pokoji.“

 

Místo toho dalším velkým úkolem pro pány Anderssona a Ulvaeuse po koncertech „Kristiny“ bude napsat nový materiál pro druhý díl filmu Mamma Mia!, přičemž Andersson zdůrazňuje, že nepůjde o klasické pokračování, ale spíš „volnější styl pokračování.“

 

Zatím se ještě nedohodli na formě ani tématu, ale Andersson říká, že ho velmi příjemně překvapila filmová adaptace Mamma Mia! a proto nevyloučil další film nebo rozvinutí stejného námětu.

 

Když jsme se zeptali na zdroj inspirace, jenom zakroutil hlavou.

 

„Inspirace se hrozně přeceňuje. Všechno je to jen o disciplíně. Musím na tom pracovat a pracovat, a když mám štěstí, něco přijde. Pak mě to většinou tak den, dva drží. A pak je to zase úmor,“ směje se.

 

Naštěstí si elegantní černý klavír značky Yamaha, který stojí v jeho studiu, dokáže elektronicky zapamatovat, co se na něm hrálo a později to zpětně přehrát.

 

Andersson říká, že poslouchá všechny hudební žánry, zejména ale klasiku a především Johanna Sebastiana Bacha, jehož rozsah a hloubka jsou  „nevyčerpatelné.“

 

Bachovy suity pro cello patří mezi Anderssonovy oblíbené kusy, odmítl nám ale sdělit jakýkoliv současný oblíbený hudební styl, protože tvrdí, že současnou hudební scénu nesleduje.

 

Nejbližší jeho srdci je švédský folk, prozrazuje a tvář se mu rozzáří. Andersson dostal svůj první akordeon v šesti letech – byl to typický nástroj švédské folkové hudby a hrál na něj jeho otec i dědeček a navzájem se učili.

 

Podle Anderssona švédský folk vystihuje severské klima – dlouhé, drsné a temné zimy a krátká světlá léta – a fyzické a emocionální podmínky, v kterých lidé následkem toho žijí.

 

„Myslím, že v hudbě je pochopení pro naše podmínky tady na severu. Můžete v ní slyšet, jaký život tu lidé vedou v hlubokých temných lesích – těžký život,“ říká zamyšleně.

 

Domnívá se, že ve skutečnosti právě vliv švédské folkové hudby a její široká škála šťastných a přitom melancholických podtextů možná způsobil odezvu na hudbu skupiny ABBA v tolika částech světa.

 

„Je to legrační. Vždycky se mě ptají, proč ABBA okouzlila tak široký okruh lidí  – od Galapág po Čínu a Egypt. Proč to funguje ve všech těchto tak odlišných místech? Nevím, ale možná že je to částečně tou melancholií skrytou za veselostí.“

 

Anderssonova touha být vždy součástí většího celku možná vysvětluje, proč hledí na berní úředníky přátelštěji než většina multimilionářů. Užívá si takových nákladných koníčků, jako chov závodních koní a provozuje módní hotel Rival ve Stockholmu, ale trvá na tom, že mu nevadí platit vysoké švédské daně.

 

„Ano, platím obrovské daně, ale líbí se mi myšlenka, že přispívám zpátky společnosti,“ říká a dodává, že mu pořád zbývá dost peněz, když zaplatí ty šílené sumy.

 

Dalším příkladem jeho sociálního cítění byly červnové volby do Evropského parlamentu, kdy daroval milion švédských korun švédské politické straně „Feministiskt initiativ“ – první feministické politické straně na světě.

 

Hlasovací lístky strany se z hlasovacích místností záhadně ztrácely, což vedlo Anderssona k financování kampaně, která informovala lidi, jak mohou pro tuto stranu přesto hlasovat. Zpočátku zůstával v anonymitě, aby případ nezastínil, ale když se později ukázalo, že on byl tím sponzorem, nevadilo mu to.

 

Naproti tomu mu výrazně vadilo, když ho využili v loňských amerických prezidentských volbách. Aby se zalíbili voličům, kandidáti John McCain a Barack Obama vydali desítku svých nejoblíbenějších písní. Mezi favority McCaina byly ABBA písně Dancing Queen a Take A Chance On Me.

 

„To se nám opravdu nelíbilo,“ říká Andersson se znechucenou grimasou a dodává, že si s Björnem Ulvaeusem na McCainovu kampaň stěžovali.

 

Když jsme na něj zatlačili, aby jmenoval tři své oblíbené písně z repertoáru skupiny ABBA, vybral Dancing Queen, The Winner Takes It All a The Day Before You Came, která popisuje příběh všedního života ženy, než potká svého milého. Andersson říká, že se mu líbí pro silný příběh a zvláštní „atypickou“ hudbu a také proto, že jde o poslední píseň skupiny.

 

Andersson se zamyslel nad silou hudby v sociálně-politickém kontextu a zvažoval možnosti lehkého propojení hudby s diskusí o rovnosti mužů a žen – téma, které je mu blízké.

 

Například Mamma Mia! ve skutečnosti má silný feministický podtext, ale vzhledem k tomu, že byl schovaný v trojském koni hudby skupiny ABBA, získal si film širokou popularitu.

 

„Možná bychom měli na toto téma pokračovat. Myslím, že začínám cítit inspiraci.“