(Naše poslední léto)

 

Letní vzduch byl jemný a vlahý,
cítili jsme se dobře
a pařížská noc dělala všechno pro to,
aby nás potěšila.
Procházeli jsme se po Elysejských polích
a dali si něco k pití v každé kavárně.
A ty jsi mluvil o politice a filosofii
a já se usmívala jako Mona Lisa.
Chopili jsme se své šance -
byla to krásná a opravdová romance.

Vzpomínám na naše poslední léto,
vidím ho stále před sebou -
procházky kolem Seiny, smích v dešti -
naše poslední léto -
vzpomínky, které nám zůstanou.

Šli jsme podél řeky
a posadili se do trávy pod Eiffelovou věží.
Byla jsem tak šťastná, že jsme se potkali -
byli jsme ve věku, kdy člověk ničeho nelituje.
Ano, ty bláznivé roky, to byla doba hippies.
Ale uvnitř jsme cítili strach z létání,
ze stárnutí, strach z pomalého umírání,
chopili jsme se své šance,
jako bychom tančili svůj poslední tanec.

Vzpomínám na naše poslední léto,
stále ho vidím před sebou -
v záplavě turistů kolem Notre Dame,
naše poslední léto,
procházeli jsme se ruku v ruce.
Pařížské restaurace,
naše poslední léto,
ranní croissanty.
Žili jsme pro dnešek, bez obav,
naše poslední léto,
smáli jsme se a hráli si.

A teď pracuješ v bance –

muž od rodiny, fotbalový nadšenec
a jmenuješ se Harry.
Jak hloupé se to zdá!
Přesto jsi hrdinou mých snů.

Vzpomínám na naše poslední léto…