(Tichá voda)

 

S medem v ústech
a vůní slunce
se postavil proti větru.
A silou v jeho očích
a teplem jeho kůže
se mi zarděly tváře.
Nechal léto plynout
skrz mé dlaně.

Jako tichá voda.
Tichá voda.
Jako tichá voda ve mně.

Cítila jsem slaný mořský vzduch,
vlhký dech,
který zvlnil jeho tmavé vlasy.
Pila jsem z teplých červnových vln
a těšilo mě to.
Dal mi velmi šťastný rok.
Přišel nádherný.
Přišel přirozený.
Přišel čistý.

Jako tichá voda…

Byli jsme asi moc bláhoví -
oba velmi mladí.
A poddali jsme se jeden druhému,
ale potom toho bylo příliš.
A myslím, že tehdy
ta vůně a med zmizely.

Kdyby jednoho dne procházel městem
a spatřil známou tvář -
snad přítele -
prošel by jen kolem mě?
Nebo by se pomalu otočil
a zase si na všechno vzpomněl?
Nechá znovu léto plynout
skrz mé dlaně?

Jako tichá voda…

Přijď, tichá vodo,
tichá vodo,
přijď tichá vodo ve mně.