(Píseň v osmém měsíci)

Mé dítě, už se brzy narodíš.
Bude to nádherné!
Tolik jsme čekali – tvůj otec a já.
Mé dítě,
toužím tě poprvé obejmout,
vždyť jsi vzešlo z něžností jednoho letního dne.

Díváme se na televizi – někde daleko jsou války.
Možná slyšíš všechen ten pláč.
Můžeš pochopit, že tě chci porodit?
Vezmou nám lidé, kteří zabíjejí jiné, odvahu dávat život?

Mé dítě, tak jdu dál,
ale právě teď se to zdá těžké.
Ten pocit občas přijde.
Mé dítě, už brzy se narodíš
a jaro je za chvíli tady.
Už zbývá jen měsíc – ale zdá se to tak dlouhé.

Je tolik dětí, které nemají nic,
které nikdy nedospějí.
Neměla bych tě mít – to mi stále říkají,
ale jak mohu říct „ne, díky“ daru, jímž jsi?

Mé dítě, už se brzy narodíš.
Bude to nádherné!