(Ty musíš být)

(Kristina je sama pod hvězdami)

Kristina:
Vyhnal jsi mne, Bože,
z mé rodné země
Tady jsem uprchlík a cizinec
a tenhle svůj osud přijímám

Ale vzal jsi mi mé dítě
a bereš mi mého manžela -
už nemohu dál přijímat
Tvou vůli
Čemu mám věřit?

Pravda je závratná,
přede mnou se otvírá bezedná hlubina,
celé mé bytí se bouří
a chce říci ne
Otázka je položena
a teď se má duše chvěje před odpovědí,
že neexistuješ,
ačkoli jsem v Tebe věřila

Kdo by mi pomohl
snášet zdejší život?
Kdo by mi dal sílu,
kterou musím mít?
Kdo by mě utěšil?
Jsem na zemi tak malá…
Kdybys neexistoval,
ano, co bych potom dělala?

Ne, Ty musíš být, musíš!
Žiju Tebou,
bez Tebe jsem tříska
na tmavém a rozbouřeném moři.
Ty musíš být, musíš!
Jak bys mě mohl opustit?
Nebyla bych nikde,
nebyla bych nic,
kdybys neexistoval

Nikdy předtím jsem se neodvážila
to vyslovit, ani na to pomyslet -
na to krátké slovíčko,
které mě tolik straší a mučí
Slovíčko kdyby -
kdybych vyslovovala všechny své prosby marně,
kdybys neexistoval,
co bych potom dělala?

Kdo by znal mé pokání
a potom mi odpustil,
dal klid mé duši, ano,
kdo by mi ho dal?
Kdo by mě po smrti přijal,
kdybys neexistoval?
Kdo by se o mě potom postaral?

Ne, Ty musíš být, musíš…