The ABBA Wonder

 

Benny: Mluvili jsme o tom už před léty, protože vlastně jde o příběh budování Ameriky. I když ze švédské perspektivy. Tohle se v Americe opravdu stalo – lidé přicházeli z celého světa a začínali nový život v zemi, která neměla žádné obyvatelstvo.

 

Ve skutečnosti jsme v roce 2006 dělali zkoušky divadelní verze a já jsem procházel kolem Carnegie Hall a pomyslel jsem si: „Nebylo by pěkné, kdybychom mohli Kristinu představit tady?“ Protože zkoušky probíhaly jenom s klavírem… byla to celá hra, tak jak má být, ale v takové „suché“ formě. Hudbě chyběl prostor a hloubka. Tak jsem si myslel, že by bylo pěkné udělat něco takového, víte… představili jsme divadelní hru a teď můžeme představit hudbu.

 

A taky jde o to, že ve Winter Garden na Broadwayi se Mamma Mia! hraje už devátým rokem a tak jsem si myslel, že by bylo dobré představit něco dalšího, na čem jsme se podíleli. Něco, co jsem udělal já s Björnem, něco echt švédského. Kristina se opírá o švédské tradice a je velice odlišná od Mamma Mia! Je mnohem vážnější a velmi symfonická. Takže jsem měl pocit, že je to dobrý nápad. Carnegie Hall je pěkné místo.

 

 

Benny: Protože je to velmi nákladné. Proto budou jenom dva.

 

 

Benny: Ne, ale je to opravdu drahé! My na tom nic nevyděláme, naopak, musíme investovat, abychom to mohli uskutečnit. Nevadí mi to – to je jedna z výhod, když má člověk peníze – můžete udělat věci, které chcete udělat, i když na tom tratíte. Skutečně je mi to jedno, opravdu to za to stojí. Pokud bude vyprodáno, nebude to tak špatné, ale přesto nás to něco bude stát.

 

 

Benny: Vlastně jedním z důvodů, proč to celé děláme, je, že můžeme udělat nahrávku a budeme mít Kristinu v angličtině. Ta pak může cestovat snáz, než když jsme měli jen původní záznam. Máme nahrávku ve švédštině, ale je to přes tři a půl hodiny hudby ve švédštině, které posluchači nerozumí. Tři a půl hodiny poslechu, to je opravdu víc, než můžeme od lidí žádat.

 

 

Benny: No, tohle bude jenom koncert. Jde jen o to hrát hudbu a zpívat písně v angličtině. Nebudou začleněny žádné dialogy. Budeme mít vypravěče, který zpraví posluchače o tom, co se děje, během těch, řekněme, asi tří hodin. Bude to přímočarý koncert, nic jiného. A uvidíme, co přijde pak. Možná bude americká divadelní verze Kristiny, nevím. Momentálně to opravdu neřeším. Jsem rád, že děláme tyhle koncerty prostě proto, že můžeme.

 

 

Benny: No, je tam spousta věcí, o které je potřeba se postarat. Dirigent Paul Gemignani tady byl před dvěma nebo třemi týdny. Prošli jsme si partituru, vyjmuli jsme části, které nepoužijeme a přidali něco z dřívějších zkoušek. Musíme nahradit švédské texty anglickými a musíme propracovat všechny orchestrální party. Jde i o spoustu dalších maličkostí. Taky se musíme postarat o spoustu pozvánek přes Švédskou Ambasádu, Švédský Konzulát a Švédskou Americkou Společnost v Minneapolis… Musíme jednat se spoustou lidí, kteří se chtějí zúčastnit.

 

 

Benny: Ano, ale chceme mít vyprodáno. Je to velký sál, něco kolem 2800 míst, takže doufáme, že se to podaří. Myslím, že to bude fajn.

 

 

Benny: Ne, to si nemyslím. Jde prostě o to, že jsem viděl tento sál a věděl jsem, že máme tento symfonický muzikál, a cítil jsem, že by bylo skvělé představit ho v této podobě v New Yorku v Carnegie Hall s vědomím, že Mamma Mia! se hraje jen o tři nebo čtyři bloky dál. Nevím, možná je to trochu otázka ega – víte, říct si „tohle dokážu.“

 

 

Benny: Na překladu spolupracoval Björn s Herbertem Kretzmerem, což je anglický textař. Napsal anglické texty muzikálu Bídníci. Je to skvělý člověk. Měli jsme texty hotové už pro ty předchozí zkoušky.

 

První věc, kterou jsme udělali, bylo, že jsme se zeptali Helen Sjöholm, jestli se může zúčastnit, protože jsme nemohli nalézt vhodnou představitelku Kristiny, přestože jsme si poslechli spoustu zpěvaček. A ona řekla ano, takže jsme věděli, že s ní můžeme počítat. Je to jediný Švéd zúčastněný v tomto projektu, kromě nás dvou.

 

Helen: Je to skutečně těžká práce. Jde o jiný jazyk a není to jako když se učíte něco úplně nového. Protože v tomhle případě máte v sobě zakořeněné švédské texty, takže se to člověku plete. Stojí spoustu úsilí jen dostat z hlavy švédské texty. Ale bude to skvělé a myslím, že Björn k tomu přistoupil správně, protože švédské texty prostě miluju. Jsou tak poetické a přitom tak realistické a zároveň zpěvné. A tohle všechno on dokázal přeložit a přenést do nových textů. Je to velký příběh o životní změně.

 

 

Helen: Ano a bude zajímavé vidět, jak se jim příběh bude líbit a jaký budou mít dojem z hudby. Nevím, co můžu čekat.

 

 

Helen: Ano, samozřejmě. Vypadá to neskutečně, protože je to už spousta let, co jsem Kristinu zpívala a teď se do toho najednou pouštím znova a jsem z toho nadšená. Navíc to bude v angličtině a to mě taky rozechvívá… a nadto se to celé děje v New Yorku! To je něco! Bude to opravdu vzrušující a plné nervozity.

 

Benny: Mnozí zpěváci jsou ve skutečnosti z těch zkoušek, které jsme dělali před lety v New Yorku. Sbor má 24 členů a myslím, že dobrá polovina z nich také byla na zkouškách. Takže to aspoň trochu znají, pokud si to ještě pamatují. Na zkoušení máme deset dní, takže myslím, že to bude v pohodě… aspoň doufám.

 

 

Benny: Ano, vypadám sebejistě, že? Ale v den D to bude úplně jinak! Myslím, že budu trochu nervózní. A zatím jsem se nerozhodnul, jestli budu hrát s orchestrem. Protože jestli budu s orchestrem, pak nebudu nervózní. Na druhou stranu bych chtěl sedět v sále a celé si to poslechnout. Takže jsem se zatím nerozhodnul, ještě se uvidí. Ale v každém případě to bude vzrušující – jak 23. tak 24. září – to je jasné.

 

 

Benny: Doufám, že přesně tam, kde budu já. (směje se)

 

Taky budeme celý koncert nahrávat, takže to bude taky vyžadovat trochu práce. Spousta zařízení a celé to nastavit tak, aby to určitě fungovalo. Budeme mít k dispozici místního zvukaře a snad i nějakou pomoc z nahrávací společnosti tady v New Yorku.

 

 

Benny: Pravděpodobně ne, ale určitě je pozveme. Ale víte jak to je, občas se vídáme, trochu si popovídáme, ale opravdu nevím. Myslím, že je to pro ně trochu zvláštní po tom všem s Mamma Mia!, protože z ničehož nic ty písně fungují, ale už to nejsme my, není to ABBA. Zpívají to jiní lidé a i když je třeba Meryl Streepová skvělá, nevím, co si o tom Agnetha s Fridou myslí.

 

Dobré na tom je to, že všechny nahrávky Abby si od té doby, co Mamma Mia! před deseti lety odstartovala, vedou velmi dobře a bez Mamma Mia! by to tak asi nebylo. V tomto ohledu, myslím po finanční stránce, to bylo dobré pro nás všechny. Ale možná si připadají v souvislosti s Mamma Mia! trochu trapně. Ony dvě vlastně vytvářely zvuk skupiny ABBA – především jejich dva hlasy. A najednou v Mamma Mia! jsou jenom ti dva chlápci. Ale tak to prostě je.